Úvod do problematiky digitálního dědictví

Monet a znuděné opice

Říká se, že mnozí sci-fi autoři předpověděli budoucnost. To, co se ještě před lety zdálo neskutečným povyražením fantazie čtenářů a milovníků fantastických filmů, se dnes stává každodenní realitou. Pravda, zatím necestujeme časem, rekreace na měsících Saturnu je také v nedohlednu a stále musíme volit vlakovou dopravu namísto pohodlných teleportů. Na druhou stranu již nyní bezproblémově komunikujeme s umělou inteligencí, zážitky z letní dovolené sdílíme během vteřiny takřka s celým světem a tvrdou realitu často vyměňujeme za virtuální prostředí, kde je možné téměř vše.

Digitální prostředí se od reálného v některých aspektech tolik neliší. I tam lze nabývat řadu věcí, dosahovat úspěchů či vydělávat peníze. Jaký je pak rozdíl mezi vlastnictvím obrazu od Moneta a vlastnictvím digitálního obrázku znuděné opice? Oba tyto předměty mohou mít ohromnou hodnotu a jejich prodejem lze získat nemalou částku. Pro někoho možná překvapivě by mohla opička některá Monetova díla porazit a vyjít kupujícího dráž.[1]

Tímto možná trochu zvláštním příkladem se snažím demonstrovat, že do svého majetku v současné době již neřadíme jen věci, které můžeme vzít do rukou, nýbrž i virtuální předměty, jejichž právní režim zůstává v určitých ohledech poněkud nejistý.

V tomto článku se na danou problematiku podívám optikou dědického práva. Nejsem sice sci-fi autor, ale i přesto si dovolím předvídat, že za několik let by mohla v soupisu pozůstalosti vedle pozemku figurovat i kryptopeněženka, digitální boty značky Gucci[2] nebo tweety známých osobností.[3] Je však třeba upozornit, že dané téma je velice široké a cílem tohoto článku tedy není jeho rozbor v plném rozsahu, ale spíše čtenáře na tento zajímavý a doposud poněkud opomíjený fenomén upozornit, popsat jeho vybrané aspekty a specifika a vůbec se zamyslet nad tím, co vše může do této oblasti spadat.

Právní povaha digitálního vlastnictví

Zprvu je nutné si položit otázku, co pod pojem digitální vlastnictví lze vlastně zařadit. V tomto ohledu nastává určitý problém v absenci legislativního zakotvení. Pro účely tohoto článku vyjděme z toho, že se jedná o různé „věci“ bez hmotné podstaty, jako jsou předměty ve videohrách, e-maily, uživatelské účty či kryptoaktiva.[4]

Dále je pak klíčové se zabývat tím, zda mohou tyto virtuální předměty být věcí v právním smyslu a zda tvoří majetek zůstavitele. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), zakotvuje široké pojetí věci. Za věci v právním smyslu považuje jak hmotné předměty, tak i nehmotné entity včetně majetkových práv. Dle § 489 OZ musí věc v právním smyslu naplňovat čtyři základní znaky: odlišnost od osoby či zvířete, ovladatelnost, užitečnost a samostatnost.[5]

Není větších pochyb, že tyto předpoklady naplněny jsou. Virtuální předměty jistě jsou odlišné od osoby či zvířete. O jejich ovladatelnosti také v zásadě nelze pochybovat.

Někdo by se možná v případě některých předmětů, např. bohatství v počítačových hrách, pozastavoval nad kritériem užitečnosti. K tomu, aby byla věc užitečná, musí být objektivně schopna uspokojovat potřeby lidí. Potřeby mohou být ekonomické, biologické, emocionální, estetické, kulturní, technické, volnočasové atd. Užitečnost věci a schopnost uspokojovat potřeby lidí nejsou vnitřní vlastností věci, ale naopak jde o vlastnost, kterou daná věc má v očích člověka. Prvek užitečnosti je tak subjektivní a individuální. I virtuální předmět typu meč hrdiny ve videohře tak jistě toto kritérium naplní.[6]

Posledním bodem je samostatná existence ve vnějším světě. Statek, který je součástí věci, a nelze jej tedy od věci oddělit, aniž by se věc znehodnotila, nemůže být bez dalšího samostatným předmětem právních vztahů. I zde lze zaváhat, neboť virtuální věc je ze své podstaty závislá na svém nosiči, který zpravidla představuje pevný disk počítače či jiné úložiště. Díky němu je možná její existence. Poškozením nosiče může dojít také k zániku obsahu na disku. I přesto je však na místě virtuální věc za samostatnou považovat. Nelze říci, že by se pevný disk (potažmo počítač) znehodnotil přesunem souboru z něj na jiný pevný disk. Spíše lze vyjít z toho, že obě věci jsou na sobě nezávislé – virtuální věc může pevný disk opustit a poté se na něj opět vrátit.[7] Lze tedy shrnout, že virtuální předměty mohou být zcela jistě věcí v právním smyslu. S ohledem na jejich věcnou povahu jsou součástí jmění zůstavitele a mohou ke dni úmrtí tvořit pozůstalost (§ 1475 odst. 2 OZ). Proto je lze dědit a lze o nich i pořizovat pro případ smrti.[8]

Dědické právo a digitální vlastnictví

Základním ústavněprávním pilířem právní úpravy dědění je článek 11 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se dědění zaručuje. Na zákonné úrovni dědické právo upravuje část třetí, hlava třetí OZ. Mezi předpoklady či podmínky vzniku dědického práva řadíme (i) smrt člověka, (ii) existenci pozůstalosti, (iii) existenci způsobilého dědice a ve vztahu ke konkrétnímu dědici také jeho právně relevantní jednání, že chce dědictví přijmout, tedy (iv) přijetí (neodmítnutí) dědictví.[9]

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, jímž rozumíme souhrn jeho majetku a dluhů. Majetkem je pak vše, co zůstaviteli patřilo ke dni jeho smrti. Pozůstalost ve vztahu k dědici se označuje jako dědictví. Výše jsem se zabýval právní povahou digitálního vlastnictví. I virtuální věci jsou plně způsobilé být součástí majetku zůstavitele a následně pak i dědictvím.

Obecně dědické právo řeší celé jmění zůstavitele. Jedná se tedy o univerzální právní nástupnictví, kdy dědic vstupuje do práv a povinností zůstavitele. Speciální úprava pro digitální dědictví není. V současné době není ani běžné, že by se virtuální předměty v dědickém řízení projednávaly.[10] To však neznamená, že by se nejednalo o významnou oblast, kterou není třeba se zabývat. Důvodů, proč se dnes málokdy člověk setká v dědickém řízení s virtuální věcí, může být několik. U některých předmětů, např. u e-mailového účtu, může být například problém prokázat, že účet patřil skutečně zůstaviteli. Často však následky smrti uživatele internetových služeb často přímo upravují smluvní podmínky poskytovatele, a proto je nutné se s nimi důkladně obeznámit.[11] Dále pak jistě mnoho předmětů digitálního vlastnictví, byť by mohly dědicům přinést značný užitek, zkrátka není v dědickém řízení řešeno. Buď o nich dědicové nevědí a pro notáře[12] je obtížné, či dokonce nemožné se o nich dozvědět, nebo o nich sice dědicové vědí, nicméně je nepovažují za způsobilý předmět dědění.

Samotní uživatelé zpravidla neřeší, co se po smrti s jejich majetkem stane. Pokud však chtějí mít jistotu, že bez problémů přejde na jejich právní nástupce, měli by tuto otázku aktivně řešit již za svého života. Může se stát, že jejich nečinnost povede k tomu, že se dědictví stane pro právní nástupce nepřístupné a digitální majetek zůstane ležet na tzv. „mrtvých účtech“.[13] Pro názornost se např. uvádí, že celosvětově je podstatná část Bitcoinů „ztracená“, protože není řešen přechod na dědice jejich vlastníka.[14]

Digitální dědictví tedy jistě skýtá specifika, možná by se dalo říci i určitá rizika. Na některá z nich se blíže zaměříme.

„Ztracená“ kryptoaktiva a decentralizace

Jedním z významných předmětů digitálního vlastnictví jsou kryptoaktiva. Kryptoaktivy obecně rozumíme digitální zachycení hodnoty nebo práva, které může být převáděno a ukládáno elektronicky.[15] Problematika samotného vymezení kryptoaktiv je mimořádně široká a složitá (existuje mnoho různých druhů kryptoaktiv) a překračuje možnosti tohoto článku. Pro naše účely si problematiku zúžíme a specifika dědění kryptoaktiv demonstrujeme na příkladu nejznámější kryptoměny – Bitcoinu.

Tato nejznámější a nejrozšířenější kryptoměna vznikla v roce 2009. Jde o digitální měnu, což znamená, že neexistuje ve fyzické podobě, ale pouze jako záznam v paměti počítačů. Jeho zakladatelem je údajný nebo údajná Satoshi Nakamoto. Dodnes není zjištěna jeho či její pravá identita. Bitcoin lze charakterizovat jako první digitální globální měnu, která je nezávislá na jakékoli autoritě. Jedná se o movitou nehmotnou věc, která se v případě smrti jejího vlastníka stává částí jeho pozůstalosti.

Do budoucna lze očekávat, že se notáři budou setkávat s Bitcoiny v řízení o pozůstalosti čím dál častěji, neboť investování do kryptoměn je v České republice narůstajícím trendem. To, co zajišťuje atraktivitu digitální měny na úkor běžné zákonné měny, je decentralizace. Systém kryptoměn není totiž kontrolován žádnou autoritou jako zákonná měna.[16]

V souvislosti s Bitcoinem se nejčastěji jako výhoda zmiňuje právě jeho decentralizace, tedy neexistence např. banky, která by Bitcoiny vydávala a spravovala. Samotný systém má schopnost samosprávy.

Absence centrální autority však v řízení o pozůstalosti představuje pro notáře jako soudní komisaře komplikaci. Neexistuje možnost obrátit se na žádnou instituci, která by zůstavitelovo vlastnictví Bitcoinu potvrdila a určila stav na kryptoměnovém účtu. Majetek a dluhy zůstavitele soudní komisař totiž zjišťuje z veřejných seznamů, evidencí nebo jiných systémů. V rámci aktiv, která těmito evidencemi neprocházejí, pak musí vycházet z informací, které mu sdělí účastníci řízení. Pokud tedy dědicové o Bitcoinech zůstavitele nemají tušení nebo zkrátka tyto informace notáři neposkytnou, nemá soudní komisař žádnou možnost tato aktiva v rámci šetření pozůstalosti zjistit.[17] S ohledem na tuto absenci centrální autority je notář také k projednání Bitcoinu jako součásti pozůstalosti odkázán na nutnou shodu všech dědiců na tom, že zůstavitel Bitcoin vlastnil. Notář totiž nemůže v řízení o pozůstalosti provádět dokazování ke skutečnostem, které jsou mezi dědici sporné.[18]

Decentralizovaný charakter Bitcoinu, či obecně řečeno všech kryptoměn, který je v očích uživatelů atraktivním aspektem, může představovat při přechodu na zůstavitelovy dědice komplikaci, které ale lze předejít, pokud se zůstavitel již za svého života touto situací bude zabývat. K nakládání s Bitcoinem, respektive obecně s obsahem kryptopeněženky, je třeba znát tzv. veřejný a soukromý klíč. Pro zjednodušené vysvětlení bývají peněženky často přirovnávány k bankovnímu účtu. Veřejný klíč lze přirovnat k číslu bankovního účtu a klíč soukromý k heslu k účtu. Bez veřejného a soukromého klíče je obsah krytopeněženky v podstatě ztracen. Aby došlo k bezpečnému přechodu Bitcoinů na právní nástupce, musí notář o vlastnictví Bitcoinu vědět a vlastníci Bitcoinů musí znát možnosti, jaké pořízení o digitálních mincích pro případ své smrti mohou využít. Tato kombinace zajistí přechod tohoto aktiva na právní nástupce. Vlastník Bitcoinu může údaje ke krytopeněžence přímo sdělit dědicům v případě, kdy mezi nimi panuje vzájemná důvěra a shoda. V jiných případech je možností jistě závěť, která je nástrojem flexibilním, protože ji lze měnit a pro zvýšení právní jistoty ji lze také pořídit u notáře ve formě veřejné listiny. V úvahu připadá i dědická smlouva, která představuje v našem právním řádu nejsilnější dědický titul. I v tomto případě je však na místě, aby existovala mezi zůstavitelem a dědici důvěra, neboť pokud by byl přímo ve smlouvě uveden soukromý i veřejný klíč, získá dědic téměř neomezenou možnost se k obsahu kryptopeněženky dostat. V dědické smlouvě je sice možné odkázat na jinou listinu, která by obsahovala potřebné přístupové údaje. Nicméně i tak je druhé straně dědické smlouvy známo, kde se daný dokument nachází, a důvěrnost informací ohledně kryptoměnového účtu by tak byla opět ohrožena.

Lze tedy shrnout, že přechod kryptoaktiv je jistě možný a netýká se pouze Bitcoinu. Pro hladký přechod je však nutná iniciativa zůstavitele již za jeho života. Podobný postup lze doporučit i v případě jiných kryptoměn či jiných digitálních aktiv tohoto typu včetně vlastnictví NFT, vzpomeňme na Moneta a znuděné opičky.

Smluvní podmínky účtů elektronických služeb

Jak jsem uvedl výše, vychází dědické právo z principu univerzální sukcese. Dědic vstupuje do všech práv a povinností zůstavitele. Účet elektronické služby (např. na sociálních sítích) lze v tomto kontextu pojímat jako soubor relativních majetkových práv zůstavitele vůči poskytovateli služby. Dědic se v souladu s principem univerzální sukcese stává právním nástupcem ve smluvním vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem, resp. zůstavitelem.

To, co se stane po smrti s komunikačními účty, si poskytovatelé často vymezují ve svých smluvních podmínkách. Konkrétní osud účtu se tak liší v závislosti na platformě a jejím provozovateli.

V případech účtů elektronických služeb vyvstává ale ten problém, že jsou podmínky stanovující, co se má dít s účtem po smrti uživatele služeb, nejčastěji sjednány tzv. adhezním způsobem, což znamená, že uživatel nemá reálnou možnost tato ustanovení výrazněji ovlivnit. Často se dokonce vyskytují v obchodních podmínkách. S tím souvisí to, že si podmínky málokdo přečte, a existuje tak jen poměrně malé povědomí o možnostech osudu účtu po smrti uživatele. Aby toho nebylo málo, každý poskytovatel se k otázce smrti uživatele staví odlišně. V některých případech je dědění účtu zcela vyloučeno, v jiných naopak přecházejí na dědice práva a povinnosti v takřka stejném rozsahu, jako měl za života zůstavitel.[19]

Pro ilustraci uvedeme, jakým způsobem funguje profil zesnulého člověka na dvou v současné době velmi oblíbených sociálních sítích, a to Facebooku a Instagramu.[20]

V případě Facebooku může uživatel již za svého života jmenovat pověřenou kontaktní osobu. Tato osoba se postará o jeho profil, pokud bude tzv. zvěčněný. Zvěčněný účet se vyznačuje tím, že u jména zesnulého se na profilu objeví slovo „Vzpomínáme“. Podle nastavení soukromí u profilu mohou přátelé zesnulého sdílet vzpomínky. Obsah, který zesnulý na svém účtu sdílel, na Facebooku zůstane a uvidí ho okruh uživatelů, se kterými ho sdílel. Zvěčněné profily se nezobrazují v návrzích v oddílu Lidé, které možná znáte, v reklamách ani v připomenutích narozenin. K účtu zvěčněného profilu se nemůže nikdo přihlásit.

Pověřená osoba může spravovat zvěčněný účet, napsat na zvěčněný profil připnutý příspěvek, odpovídat na nové žádosti o přátelství či změnit profilový obrázek a úvodní fotku zvěčněného účtu. Kontaktní osoby se však nemohou přihlásit do zvěčněného účtu, nemohou odebírat nebo upravovat starší příspěvky, číst zprávy a odebírat přátele. Zvěčněné profily, které nemají pověřenou kontaktní osobu, se nedají měnit. Facebook však přijímá žádosti příbuzných zesnulého o smazání profilu. K žádosti je třeba přiložit dokumenty, které prokáží nárok příbuzného o smazání účtu žádat, např. rodný list, plná moc, závěť a doklad o tom, že uživatel účtu zamřel, např. úmrtní oznámení či nekrolog.

Instagramové podmínky jsou poměrně dost podobné jako ty na Facebooku. Lze podat žádost o zvěčnění účtu zesnulého uživatele, přičemž zvěčnění na Instagramu má podobné charakteristiky jako zvěčnění na Facebooku. I v případě Instagramu existuje možnost nejbližších příbuzných požádat o smazání účtu.

Kromě běžných účtů, jako jsou výše zmíněná sociální média či e-mailové účty, se však v současné době lze setkat i řadou online služeb, které jsou relativní novinkou. V posledních letech je mimořádně skloňovaným fenoménem rozvoj umělé inteligence. Je již poměrně běžné, že když něco nevíme, neváháme se obrátit na tuto nehmotnou entitu a požádat ji o radu. Umělá inteligence našla uplatnění v řadě oblastí. Jednou z méně obvyklých, ale přesto existujících uplatnění je i uspokojování potřeby romantického života. Řada společností nyní nabízí možnost vést konverzaci, ať už prostřednictvím chatu či komunikací pomocí hlasových zpráv, s umělou inteligencí, jejímž primárním účelem je udržovat s uživatelem romantický vztah. Prakticky to funguje tak, že si uživatel zpravidla zřídí profil, někdy bezplatně, jindy za určenou cenu, a podobně jako na sociálních sítích může chatovat či komunikovat pomocí hlasových zpráv. Ovšem s tím rozdílem, že na druhé straně linky nesedí člověk z masa a kostí. V tomto ohledu je třeba také ujasnit, že byť se může takovýto způsob komunikace jevit leckomu jako pitoreskní, řada virtuálních přítelkyň je velmi propracovaná. Během konverzace s uživatelem se rozvíjejí a mají svou vlastní specifickou osobnost. Nelze tedy vyloučit, že pro někoho může být tento vztah důležitý a mohl by si přát, aby byl i po jeho smrti dále udržován, a otázka dědictví AI přítelkyně tak není zcela nepředstavitelná.

V kontextu toho, co jsme již uvedli o možnostech digitálního dědictví, docházím k závěru, že na základě principu univerzální sukcese může dědic vstoupit i do těchto práv a povinností. Pročetl jsem řadu smluvních podmínek poskytovatelů takovýchto služeb.[21] Asi není překvapivé, že o možnostech přechodu práv a povinností z těchto služeb obchodní podmínky nic neříkají. Některé (např. NEXTSTYLE TECHNOLOGY CO., LIMITED) obsahovaly ustanovení, která by de facto mohla být vykládána tak, že vymezují práva a povinnosti ze smlouvy jako vázaná přímo na osobu uživatele, což by mohlo spadat do jedné z výjimek k principu univerzální sukcese. Nicméně dle mého názoru nelze obecně říci, že by i přechod virtuální přítelkyně nemohl být možný.[22]

Závěr

Cílem článku bylo čtenáře upozornit na specifickou oblast digitálního dědictví a blíže se podívat na některé jeho specifické aspekty. Pozornost byla věnována jednak obecně samotnému fenoménu vlastnictví digitálních instrumentů, jako jsou kryptoměny, NFT či herní instrumenty, a jejich stoupajícímu významu v současné společnosti. Vymezili jsme pro naše účely nejdůležitější instituty dědického práva a dospěli k závěru, že i výše zmíněné instrumenty mohou být jistě věcmi v právním smyslu a tvořit jmění zůstavitele.

Český právní řád je založen na principu univerzální sukcese, jejíž smysl spočívá v tom, že dědic se stává právním nástupcem zůstavitele, a vstupuje tedy do všech jeho práv a povinností, které nezanikly jeho smrtí nebo u nichž není stanoven zvláštní režim právního nástupnictví. Je tak bez pochyby, že i Bitcoiny, digitální obrázky, účty na sociálních i jiných sítích, jsou předmětem pozůstalosti. Je však nutné mít na paměti, že vykazují oproti běžným položkám v soupisu pozůstalosti řadu specifik.

V prvé řadě vyžadují digitální věci, oproti běžnějším položkám v pozůstalosti, k hladkému přechodu na dědice určitou míru aktivity již za zůstavitelova života. Je tomu tak jednak proto, že o mnohých z těchto věcí není možno se jinak než přímým sdělením ze strany zůstavitele dozvědět, jednak proto, že i když se o nich dá dozvědět jinak, je k jejich získání často nutná znalost různých kódů, které bez existence centrální instituce není možnost opatřit.

V případě účtů je zase zapotřebí být obeznámen s podmínkami poskytovatele služby. Každý poskytovatel řeší otázku smrti uživatele trochu jinak, není ani vyloučeno, že k přechodu jako takovému dojít nemůže. Výše jsme na příkladu Facebooku uvedli, že je možné např. zvolit pověřenou osobu, která se o tzv. „zvěčnělý“ účet postará a má k němu jistá práva a povinnosti.

Dalším specifikem je, že oblast digitálního dědictví není zcela zmapována. Nejsou tedy dostatečné zkušenosti s tím, jak má správně přechod na dědice probíhat, a ani s tím, co všechno do této oblasti ještě může spadat. Samotné vymezení pojmu digitálního vlastnictví je značně komplikované a pro účely tohoto článku jsem ho musel zjednodušit.

Je tedy otázkou, proč by nemohla při přechodu figurovat i tak zvláštní věc jako práva k účtu s AI přítelkyní vytvořenou přímo na míru. Domnívám se, že digitální dědictví není prozatím v praxi tak časté především proto, že není velká povědomost o možnostech jeho přechodu, byť se často jedná o drahocenné věci, ať už z hlediska osobního vztahu či peněžní hodnoty. Jak jsem však uvedl v úvodu, v blízké době se bude pravděpodobně jednat o velké téma, které bude na místě důkladně řešit.

Ukázalo se, že Bitcoin nemá kapacitu pro meme tokeny, QuoteInspector.com, CC BY-ND 4.0 DEED

[1] Top 6 Most Expensive NFT Monkey (Bored Ape) Sold Ever – NFT cost [online]. Imble Appgenie. https://www.nimbleappgenie.com/blogs/top-6-most-expensive-nft-monkey-bored-ape-sold-ever/

[2] Gucci uvedl tenisky za tři sta korun. Má to jeden problém, jsou virtuální. [online]. Forbes. https://forbes.cz/gucci-uvedl-tenisky-za-tri-sta-korun-ma-to-jeden-problem-jsou-virtualni/

[3] Jack Dorsey’s first tweet sold as an NFT for an oddly specific $2,915,835.47. [online]. The Verge. https://www.theverge.com/2021/3/22/22344937/jack-dorsey-nft-sold-first-tweet-ethereum-cryptocurrency-twitter

[4] SOUKUPOVÁ, J. Virtuální vlastnictví: problémy spojené s přechodem do virtuálního prostředí z pohledu práva a kritika dosavadního přístupu. Právník, 2022, č. 2, s. 114.

[5] HUBKOVÁ, P. § 489 [Pojem věci v právním smyslu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 6.

[6] HUBKOVÁ, P. op. cit. marg. č. 6.

[7] GEALFOW, J. Virtuální věci v kontextu občanského práva. 2016, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, s. 14.

[8] Např. k Bitcoinu viz: KITTEL, D. Dědění bitcoinu. Ad Notam, 2021, č. 2, s. 26–29.

[9] SVOBODA, J., KLIČKA, O. Kapitola I. [Podmínky vzniku dědického práva]. In: SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1.

[10] Digitální dědictví zatím neřešíme, říká šéf Notářské komory Neubauer. [online]. Lidovky.cz. https://www.lidovky.cz/byznys/digitalni-dedictvi-zatim-neresime-rika-sef-notarske-komory neubauer.A181123_142435_ln_byznys_pravo_ssu

[11] Viz např. smluvní podmínky platforem jako Facebook nebo Instagram. Blíže se jimi zabývám níže.

[12] Pro úplnost dodávám, že řízení o pozůstalosti vede notář, kterého ustanoví soud jako tzv. soudního komisaře.

[13] VANKÁTOVÁ, I. Digitální dědictví – aneb jak se dědí bitcoin. Ad Notam, 2023, č. 4, s. 25-30.

[14] Digitální dědictví zatím neřešíme, říká šéf Notářské komory Neubauer. [online]. Lidovky.cz. https://www.lidovky.cz/byznys/digitalni-dedictvi-zatim-neresime-rika-sef-notarske-komory neubauer.A181123_142435_ln_byznys_pravo_ssu

[15] Infografika o kryptoaktivech. Evropská komise. [online]. https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/crypto-assets/

[16] ŠTIKA, M. Má naprosto svobodná virtuální měna bitcoin místo v právním státě? Bulletin advokacie, 2018, č. 5, s. 29-34.

[17] VANKÁTOVÁ, I. Digitální dědictví – aneb jak se dědí bitcoin. Ad Notam, 2023, č. 4, s. 25-30.

[18] KITTEL, D. Dědění bitcoinu. Ad Notam, 2021, č. 2, s. 26-29.

[19] Viz např. možnost dědice získat data z účtu na Google, dostupné zde: https://support.google.com/accounts/troubleshooter/6357590?hl=cs.

[20] Dostupné zde: https://www.facebook.com/help/103897939701143, https://help.instagram.com/264154560391256

[21] Některé zde pro zajímavost uvádím: https://sites.google.com/view/ai-girlfriend-terms/%E9%A6%96%E9%A1%B5, https://www.aigirlfriend.wtf/terms, https://www.ai-girlfriends.net/terms/, https://ai-girlfriend.co/privacy-policy/, https://aigirlfriends.app/terms/, https://www.nextstyletech.com/aigirlfriend/termsofuse.html

[22] V této souvislosti je však třeba upozornit, že v tomto článku je vycházeno z vnitrostátního práva, nicméně není vyloučeno, že zejména v případě zahraničních poskytovatelů může na daný vztah dopadat odlišné rozhodné právo a situace se tak může lišit.

Vybrali jsme pro vás