Seriál o insolvencích: Splnění oddlužení, osvobození od placení zbytku dluhů

Splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Poté, co insolvenční správce zpeněží všechen majetek obsažený v soupisu majetkové podstaty, vypracuje konečnou zprávu a zašle ji soudu ke kontrole. Pokud je zpráva v pořádku a nikdo proti ní nepodá námitky, soud ji schválí usnesením a následně vydá rozvrhové usnesení, ve kterém rozdělí čistý výtěžek zpeněžení mezi přihlášené věřitele. Po jejich uspokojení vydá rozhodnutí o splnění oddlužení. 

Vzhledem k tomu, že při oddlužení tímto způsobem má dlužník minimum povinností, je úspěšnost oddlužení více méně závislá na tom, jak se správci podaří zpeněžit dlužníkův majetek. Samozřejmě v řízeních probíhajících „postaru“ (tj. před oddlužovací novelou) insolvenční soud při schvalování oddlužení poměřoval očekávanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů a oddlužení zpeněžením schválil jen tehdy, kdy očekávaný výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů a očekávané odměny a hotových výdajů správce postačoval k uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 %. Tato hranice je totiž ve starých řízeních i při splátkovém kalendáři podmínkou pro osvobození dlužníka od hrazení zbytku dluhů. Při splnění podmínky třicetiprocentní hranice tedy soud toto rozhodnutí o splnění a osvobození vydává při oddlužení zpeněžením více méně bez dalšího.

Oddlužovací novela účinná od 1. 6. 2019 vypustila podmínku 30 %, tudíž dlužník bude od hrazení zbytku dluhů v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty osvobozen v podstatě vždy. Schválit oddlužení zpeněžením ale může soud pouze, pokud si to přihlášení věřitelé odhlasují, tudíž riziko nízkého uspokojení nesou oni. 

Splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře

Podmínky pro splnění oddlužení tímto způsobem se vztahují i na oddlužení kombinací se zpeněžením majetkové podstaty. 

Ve starých řízeních, jak jsem již uvedla výše, je nezbytné uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 30 % jejich pohledávek. Při splátkovém kalendáři je proto pro úspěšné oddlužení zcela zásadní, jakým způsobem dlužník zajišťuje příjmy do oddlužení, tedy jeho výdělečná činnost. Dlužník musí učinit vše pro to, aby uspokojil své věřitele alespoň v minimální míře. Jestliže dosahuje vyšších příjmů a je schopen věřitelům hradit i více než 30 %, pak tak musí učinit. Mnohdy mají dlužníci za to, že dosažením 30 % pro ně oddlužení končí a nejsou povinni věřitelům hradit více. Tak tomu ovšem není. Pokud dlužníkovy příjmy v průběhu řízení poklesnou nebo o ně zcela přijde, má řadu možností, jak se ke svým povinnostem postavit a ovlivnit další osud oddlužení, ať už je to obstarání darovací smlouvy, či získání nového zaměstnání. 

Úspěšnost oddlužení závisí i na řádném a včasném plnění povinností uvedených v rozhodnutí o schválení oddlužení a v § 412 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), kterými jsme se zabývali podrobně v tomto článku. Ve starých řízeních oddlužení trvá zpravidla 60 měsíců. Po uplynutí této doby správce podá zprávu o splnění oddlužení, v níž mimo jiné uvede, jakého uspokojení věřitelů bylo dosaženo a zda dlužník plnil všechny své povinnosti. Pokud dlužník uspokojí své věřitele v plné výši před uplynutím této doby, podá správce zprávu o splnění dříve. Rozhodnutí o splnění oddlužení soud vydá v každém případě, nicméně rozhodnutí o osvobození pouze, pokud dlužník splnil všechny své povinnosti.

V řízeních vedených v režimu oddlužovací novely je právní úprava jiná. Ustanovení § 412a IZ nabízí několik variant. První z nich je (stejně jako ve starých řízeních) uspokojení nezajištěných věřitelů v plné výši, a to včetně podřízených pohledávek. Druhou variantou je tzv. zkrácená doba oddlužení, kdy oddlužení může být splněno za 3 roky, pokud dlužník uhradí alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Třetí varianta předpokládá splnění oddlužení po 5 letech od schválení oddlužení, pokud dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno a pokud neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k maximálnímu uspokojení svých věřitelů. Zároveň pro třetí variantu platí vyvratitelná domněnka, že dlužník tuto povinnost neporušil, pokud uhradil nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek. Z uvedeného vyplývá, že dlužník může splnit oddlužení i v případě, že neuspokojí své věřitele ani ve výši 30 %, nicméně po celou dobu trvání řízení se bude snažit maximalizovat své příjmy. Druhá a třetí varianta počítají s uspokojováním nepodřízených pohledávek bez přihlédnutí k podřízeným (§ 412a odst. 3 IZ). Do splátkového kalendáře se totiž zařazují nejprve pohledávky nepodřízené. Teprve pokud jsou nepodřízené pohledávky uspokojeny v plné výši (k čemuž ani nemusí dojít), mohou být uspokojovány pohledávky podřízené uvedené v § 172 odst. 2 IZ. 

Zároveň oddlužovací novela výrazně změkčila podmínky splnění oddlužení pro osoby pobírající starobní důchod a osoby invalidní ve II. nebo III. stupni, protože mají velmi omezené možnosti navyšovat své příjmy prací. Jejich oddlužení bude splněno 3 roky po schválení oddlužení, jestliže nebylo do té doby zrušeno, tzn. bez ohledu na míru uspokojení věřitelů (§ 412a odst. 4 IZ). Další výrazná úleva se nabízí dlužníkům, jejichž závazky vznikly alespoň ze dvou třetin před nabytím jejich zletilosti (tzv. dětské dluhy). Takové oddlužení bude rovněž splněno po 3 letech, jestliže nebude v průběhu zrušeno (§ 412a odst. 6 IZ). V uvedených případech je insolvenční správce povinen podat zprávu o splnění oddlužení po 3 letech od schválení. 

Pokud nejsou splněny všechny předpoklady pro rozhodnutí o splnění, vydá insolvenční soud rozhodnutí o nesplnění oddlužení, které je rovněž novinkou přinesenou oddlužovací novelou. Ve starých řízeních soud vždy rozhodoval pouze o splnění oddlužení a variabilně o osvobození nebo neosvobození dlužníka. V nových řízeních může soud rozhodnout o osvobození dlužníka, pouze pokud rozhodne o splnění oddlužení (§ 414 odst. 1 IZ). 

Ve staré ani nové právní úpravě a ve splátkovém kalendáři ani při zpeněžení se pro účely posouzení splnění oddlužení a osvobození nehledí na výši uspokojení zajištěných věřitelů. Každý zajištěný věřitel se může při přihlašování své pohledávky rozhodnout, zda uplatní své právo na uspokojení ze zajištění či zda pohledávku přihlásí jako nezajištěnou a bude společně s ostatními věřiteli uspokojován podle schváleného způsobu oddlužení. Proto případná velmi nízká míra uspokojení zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění nemá vliv na to, zda bude dlužník osvobozen.

Na které pohledávky se osvobození vztahuje?

Dle § 414 IZ se osvobození primárně týká pohledávek vzniklých do rozhodnutí o úpadku a zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny v insolvenčním řízení. Dále je dlužník osvobozen od hrazení pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, a těch, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Toto platí rovněž pro ručitele.

Dle § 416 IZ jsou z osvobození vyňaty peněžité tresty nebo jiné majetkové sankce uložené dlužníkovi pro úmyslný trestný čin (tzn. nikoliv nedbalostní), pohledávky z titulu náhrady škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a náhrady škody způsobené na zdraví, a také zákonné výživné. 

Žádost o výjimku

Ve starých řízeních mají dlužníci možnost požádat si o výjimku z neosvobození. Pokud bylo důvodem pro neosvobození dlužníka nízké uspokojení nezajištěných věřitelů, § 415 IZ stanovil podmínky, za kterých může insolvenční soud dlužníkovi přesto osvobození přiznat. Tuto výjimku soud udělí pouze po posouzení řádně odůvodněného návrhu dlužníka. V něm dlužník musí uvést, jaké okolnosti, jež nezavinil, vedly k nízkému plnění a zároveň jaké by bylo uspokojení věřitelů v případě, kdy by byl úpadek dlužníka řešen konkursem. Na tomto místě je nutno dodat, že soud přihlíží k celkovému přístupu dlužníka k oddlužení a k plnění jeho povinností v průběhu celého řízení.