Role prezidenta republiky v českém ústavním systému – hodnotová kolize mezi přímou volbou a parlamentním zřízením

Co bylo

Prezidenta jsme volili do roku 2013 nepřímou volbou, tedy volili je námi zvolení zástupci (členové Parlamentu ČR) na společné schůzi. Tento postup byl podrobně proveden v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který navazoval na požadavky ústavy z roku 1993. Jak uvádí například Pavel Rychetský, bývalý předseda Ústavního soudu, byla ústava spíchnuta „horkou jehlou“. „Na to, za jakých podmínek vznikala, možno říci, že to byl neuvěřitelně úspěšný pokus. Česká ústava se osvědčila, […].“[1] Přes tento fakt později souběh událostí vedl k nesrovnalostem, o kterých se hovoří v následující části článku.

„Navrhovat kandidáta bylo oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů. Prezidentem republiky byl zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Nezískal-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, konalo se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.“[2] Tento princip je důležitý zejména proto, že zde byl velký prostor pro lobbing za daného kandidáta a pro vyjednávání mezi komorami.

Přesto zde, jak píše Zdeněk Koudelka, „[p]aradoxně mohla nastat situace, že do druhého kola nepostoupil kandidát s největším ziskem hlasů poslanců i senátorů, protože nebyl první ani v Poslanecké sněmovně, ani v Senátu.“[3] Kromě paradoxu „nejsilnějšího kandidáta“ však umíráčkem nepřímé volby v očích veřejného mínění byl rok 2008, kdy byl volen potenciální nástupce Václava Klause po jeho prvním mandátu, popřípadě se jednalo o jeho znovuzvolení.

Taktizování vládnoucí ČSSD v čele s premiérem Vladimírem Špidlou a stranickou dvojkou Stanislavem Grossem vedlo k rozkolu v jejich řadách. Frakce, vedená právě těmito dvěma pány, chtěla zamezit ukončení tzv. Operace Důchodce, což bylo kódové označení odsunu Miloše Zemana, matadora ČSSD z doby přelomu milénia, z politického dění do důchodu na Vysočině. Právě tomu, aby Miloš Zeman kandidoval a byl protlačen za ČSSD do druhého kola za Poslaneckou sněmovnu, kde by se v druhém kole utkal s obhajujícím Václavem Klausem, který kandidoval za Senát ovládaný ODS, chtěl Špidla a Gross zamezit. Proto ČSSD názorově „rozštěpili“ na dvě části, z nichž ani jedna nebyla schopna do druhého kola dodat dostatek hlasů, aby jejich kandidát zvítězil. Ve druhém kole tedy zvítězil Václav Klaus nad Jaroslavou Moserovou. „Během společné schůze obou komor někteří zákonodárci tvrdí, že jim poštou přišly náboje, protože chtěli volit Václava Klause. Lidovecký senátor Josef Kalbáč kolabuje poté, co mu podle jeho slov na záchodě vyhrožoval záhadný muž. Jeho absence pak zabrání tomu, aby byl Klaus zvolen už v prvním kole. Před druhým kolem zase záhadně zmizí poslankyně Zelených Olga Zubová. Na to vše dohlíží předseda sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD), jehož boj s procedurami a pravidly volby v přímém přenosu přenášejí televize. ‚Já už jsem se v tom ztratil. Vojto, jak to je?‘ zachycují mikrofony, jak po několika chybách v řízení společné schůze obou komor prosí o pomoc Vojtěcha Filipa, tehdejšího šéfa komunistů a místopředsedu sněmovny.“[4]

Co ovšem tuto volbu provázelo ve druhém kole, byl ohromný počet hlasování, z nichž však nevzešel ani jeden z kandidátů vítězně.[5] Veřejnost, která tehdy sledovala, jak se téměř dva měsíce po 14 dnech schází Parlament, plamenně řeční a nikdo z volby není vítězem, začala pochybovat o vhodném užití veřejných financí a postupně se začala domáhat změny systému. „Volba prezidenta Parlamentem se zcela zprofanovala a přímou volbu začali mnozí považovat za východisko z pekla parlamentních hrátek, za principiální záklopku proti politické korupci a změnu ve prospěch demokracie.“[6] Tato nálada vyústila k přijetí změny Ústavy ČR, která novelizovala čl. 54 Ústavy.

Ústavní soudce Vojtěch Šimíček ve svém článku pro Politologický časopis z roku 2011 sestavil přehledný seznam výhod a nevýhod zavedení přímé volby prezidenta republiky,[7] přikládám pro úplnost situace a nálady před změnou Ústavy ČR tedy i tento soupis:

Výhody:

• Prezident by měl mít silný mandát a dostatečnou legitimitu, měl by být aktivním politickým aktérem.
• Prezident má sehrávat integrující roli ve společnosti, a je proto lepší, když reprezentuje většinu občanů než jen aktuální většinu v Parlamentu.
• Prezidentem by měla být zvolena silná a charismatická osobnost a neměl by být představitelem politických stran nebo bude snaha o to, aby byl v jejich rámci navržen silný kandidát, který dokáže oslovit voliče napříč politickým spektrem.
• Přímá volba prezidenta potlačuje vliv politických stran na volbu, zvolený kandidát je sice podporován politickou stranou či stranami, musí ale současně respektovat širší zájmy občanů.
• Došlo by alespoň k posílení přímé demokracie, ke které se ústavní systém dosud stavěl nevlídně.
• Omezuje se riziko patové situace, kdy u politické elity nebude existovat vůle ke zvolení prezidenta.

Nevýhody:

• Přímá volba prezidenta koresponduje spíše s prezidentskou či poloprezidentskou formou vlády, nikoli s parlamentní, a v našem ústavním systému by tak šlo o nekoncepční změnu.
• Přímá volba sice zvýší legitimitu prezidenta, ale bez zvýšení jeho pravomocí sama o sobě nic neznamená.
• Přímá volba nezaručuje automaticky zvolení apolitického či nadstranického kandidáta, politické strany a jejich příznivci budou mít na volbu vždy určitý vliv.
• Přímá volba je finančně nákladná.
• Zavedení přímé volby prezidenta znamená další zvýšení počtu voleb, což vede k „únavě voličů“ a tím pádem ke klesající volební účasti, například u parlamentních voleb.

Co je

Mnozí čeští politologové a ústavní právníci jsou ke změně, která byla pod nátlakem veřejného mínění učiněna v našem ústavním pořádku, skeptičtí až kritičtí. Pokud bychom citovali např. politologa Michala Kubáta: „[s]nad v žádné jiné systémové otázce neexistovala tak fatální názorová propast mezi odbornou veřejností na jedné straně a politickou [...] veřejností na straně druhé“.[8] Pokud bychom si další tezi, kterou Kubát ve svém díle pronáší, vztáhli na volební kampaň před posledními volbami v roce 2023, tedy 10 let po zavedení přímé volby a napsání Kubátovy polemiky, nestačili bychom se divit, jak přímo proti názorům politologů šli marketéři některých kandidátů. Inu, posuďte zpětně sami. „[P]římo zvolený prezident nemůže vládnout, protože nemá výkonné pravomoci, pomocí nichž by prosazoval své politické představy [a] jediné, co může dělat, je snažit se omezovat skutečného nositele výkonné moci [, tedy] vládu v čele s premiérem.“[9]

Ústavní právník Jan Kysela zase uvádí, že „vznikne nové mocenské centrum [-] to nemůže mít pozitivní dopad“. Dále uvádí, že „[n]ejzajímavějším rysem diskuse o přímé volbě prezidenta republiky je absence důvodů formulovaných v její prospěch“.[10]

Podle dalšího z řady ústavních právníků, Marka Antoše, zase přímá volba nabádá kandidáty k překračování očekávání spojených s funkcí. Například zvyšuje pravděpodobnost toho, že za prezidenta bude zvolen člověk, který nebude respektovat svou ústavní roli. Dle Antoše přímá volba už z logiky věci nutí kandidáty, aby slibovali věci, které zkrátka nemohou zajistit. Ve volbě je podle něj těžké uspět, pokud by se kandidát vyjádřil ve smyslu, že od něj nemají lidé nic čekat, že nemůže nic zařídit.[11]

Nutné je ale zmínit, že někteří čeští ústavní právníci v přímé volbě vidí i světlé příležitosti, jako je například Aleš Gerloch či Zdeněk Koudelka[12].

Co bude

Tento článek neměl za cíl být pesimistický. Avšak jak plyne z výše uvedených argumentů politologa či ústavních právníků, akademická obec euforii a občanskou touhu po širokou laickou veřejností volené hlavě státu[13] příliš nesdílela. Nakolik se jejich chmury naplnily, o tom si může čtenář udělat obrázek z kampaně před posledními prezidentskými volbami na přelomu let 2022/2023. Jak uvádí Tomáš Lebeda pro deník Reportér, „[…] myslím [si], že ještě přinesla další negativní věci, před nimiž politologové tehdy (před zavedením přímé volby – pozn. autora) ani nevarovali. Stalo se to při prvním souboji o mandát přímo zvoleného prezidenta, kdy proti sobě stál Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Tehdy se poprvé použily drsné politické fauly a odstartoval trend, který se neustále prohlubuje. Totiž rozdělení společnosti na její, řekněme, liberální část a na onen protektivní a distributivní populismus. […] Kvůli přímé volbě prezidenta to teď už vždy bude tak, že velká část voličů bude silně nespokojená s tím, jak volby dopadly, a jiná zase bude oslavovat.“[14]

Slušelo by se říct, vraťme se tedy k nepřímé volbě prezidenta republiky. Bohužel jsou tu dvě zásadní překážky, které tomuto návratu brání. První uvádí opět Tomáš Lebeda v rozhovoru pro Reportér. Na otázku, zda je možné se vrátit k nepřímé volbě, odpovídá: „Není to pravděpodobné, protože politici se budou bát nepopulárního kroku, že by voličům odebrali něco, co nyní mají – totiž možnost si zvolit svého prezidenta. Tohle je ostatně věc, na kterou dobře umějí hrát populisti.“[15]

Druhou překážkou jsou sami lidé, kteří jsou přes argumenty odborné veřejnosti se změnou Ústavy ČR stále spokojeni. Dle průzkumu agentury STEM pro zpravodajský server CNN Prima News se pro zachování přímé volby vyslovilo 82 % dotázaných, pro určité zrušení přímé volby se vyslovilo pouhých 6 % dotázaných (nutno poznamenat, že tento průzkum vyšel ještě před kampaní voleb 2022/2023, novější průzkum bohužel není k dispozici).

Závěr

Článek předložil historické pozadí, na kterém vznikl přerod z nepřímé na přímou volbu prezidenta, zároveň také argumenty odborné veřejnosti o výhodách či nevýhodách zavedení přímé volby a také nabídl popis složitosti návratu do stavu předešlého. Nezbývá než doufat, že politická kampaň při příštích volbách nebude zdaleka tak vypjatá jako ta poslední a společnost dostojí závazku, který dala při vynucení si přímé volby, tj. být lepší než poslanci před 15 lety.

Citace hlavní fotky: Prezidentská standarta. Foto: Václav Klaus a Ivan Gašparovič ve vile Tugendhat 2013-03-06 4728 standarta, Martin Strachoň, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.

[1] Z projevu Pavla Rychetského u příležitosti 30 let Ústavy ČR. Dostupné z https://advokatnidenik.cz/2022/12/16/ustavni-experti-si-pripominaji-a-hodnoti-tricet-let-ustavy-ceske-republiky/

[2] Koudelka, Z. Volba prezidenta republiky. Dostupné z https://is.muni.cz/repo/1103995/Volba_prezidenta_republiky.pdf

[3] Ibidem.

[4] Z komentáře Tomáše Kézla Nebyla jiná možnost, tvrdí poslanci o zavedení přímé volby. Absurdní, říká politolog, Dostupné na https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prima-volba-poslanci/r~79c48222a60a11ed8d680cc47ab5f122/

[5] Z podcastu politických komentátorů Jindřicha Šídla a Jana Dobrovského Hrátky s přímou volbou ze dne 03. 12. 2021, článek s přepisem dostupný na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-dobrovsky-sidlo-dobrovsky-sidlo-hratky-s-primou-volbou-182623

[6] Ibidem.

[7] Šimíček, V. Alternativa k navrhovaným způsobům volby prezidenta republiky. Politologický časopis, 2011, roč. 8, č. 4., s. 388-392.

[8] Kubát, M. Současná česká politika: co s neefektivním režimem? Brno: Barrister & Principal., 2013, s. 92.

[9] Kubát. Současná česká politika, s. 101.

[10] Kysela, J., A Never-Ending Story: Direct Presidential Elections in the Czech Republic. The New Presence: The Prague Journal of Central European Affairs, 2011, č. 3, s. 12.

[11] Rozhovor Marka Antoše pro Události, komentáře ČT24 dne 13. 01. 2023. Dostupné z https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3557616-prima-volba-prezidenta-je-v-cesku-nesystemovy-prvek-shodli-se-uhde-s-antosem

[12] Koudelka, Z. Volba prezidenta republiky. In Jiří Jirásek. Ústava ve stínu politiky? 1. vyd. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s, 2012. s. 199-211.

[13] Jak označuje prezidenta čl. 54 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb. (Ústavy ČR).

[14] Z komentáře Tomáše Lebedy Přímá volba prezidenta je špatná, vedla k rozdělení společnosti, říká politolog. Dostupné z https://reportermagazin.cz/a/pxuNw/prima-volba-prezidenta-je-spatna-vedla-k-rozdeleni-spolecnosti-rika-politolog

[15] Ibidem.

Vybrali jsme pro vás