Právo biologického otce na styk s nezletilým dítětem

Je přirozené, že dítě má zájem zjistit, kdo je jeho biologický otec. Zajímá se o svůj původ, rodinné zvyky, prostředí, další pokrevní příbuzné. Chce vědět více o další části své rodiny, a stejně tak biologičtí otcové mají zájem na tom své potomky o tomto učit, předávat jim své zkušenosti, znalosti a též s nimi jednoduše trávit volný čas. Takový vztah je vzájemně obohacující a rozvíjí osobnost dítěte. Leč někdy jsou právo a problematické skutkové okolnosti proti. Obdobné případy se dějí po celém světě, a naštěstí pro české biologické otce, mezinárodní společenství přijalo dokumenty,[1] které chrání tuto skupinu osob a které zavazují Českou republiku.

Již jsou pryč časy účinnosti zákona o rodině z roku 1963, který úzce upravoval v § 27 odst. 4, že právo na soudní stanovení styku s dítětem mají pouze prarodiče a sourozenci, pokud to zájem dítěte a poměry v rodině vyžadují. Ústavní soud[2] až po 50 letech od účinnosti tohoto zákona jeho nedokonalost napravil a rozšířil výčet osob, které mají právo na styk s nezletilým dítětem. Dané osoby konkrétně nevyjmenovával, ale vytvořil kritéria, při jejichž splnění bylo možné styk soudně nařídit. Jednalo se o déle trvající společné soužití, na jehož základě se vytvořily vazby emoční, sociální a další, naplňující rysy rodinných svazků.[3]

Je nepochybně krokem vpřed, že aktuálně účinný občanský zákoník již potřebná kritéria upravuje napřímo. Práva biologických otců chrání § 927 o. z., který sděluje, že „právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.“

Komentářová literatura[4] biologické otce nezapsané v rodném listu dítěte řadí pod osoby dítěti společensky blízké. Nicméně mají mezi nimi zvláštní postavení, protože judikatura ESLP i doktrína u nich nepožaduje striktní dodržení zákonných požadavků pro úspěšné rozhodnutí o styku s dítětem. Zde narážíme na případy, kdy takový otec zatím nemá s dítětem vybudovaný vzájemný citový vztah, protože k sobě jednoduše neměli přístup. Bezpochyby lze totiž tvrdit, že udržování a rozvíjení vztahu mezi dítětem a jeho biologickým otcem, který má o dítě zájem a pozitivně by na ně působil, je v nejlepším zájmu dítěte.

Zmírnění zákonných požadavků pro umožnění styku

Rozhodovací praxe ESLP se musela vypořádat s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně práv a svobod, respektive s čl. 5 Úmluvy o styku s dětmi: „Pokud to je v nejlepším zájmu dítěte, lze rozhodnout o styku mezi dítětem a osobami jinými než jeho rodiči, které mají s dítětem rodinná pouta.“

Bylo třeba judikatorně určit, kdy prozatímní neexistence rodinného pouta nepovede k zamítnutí návrhu na určení styku s dítětem. ESLP ve věci Anayo proti Německu, č. 20578/07,[5] sdělil, že v případě, kdy otec reálně neměl možnost si rodinné pouto vytvořit, ačkoliv o toto zájem má, lze biologickému otci přiznat právo na styk s dítětem. Postačující je potenciální vytvoření rodinného pouta.

Tuto svou tezi ESLP dále rozšířil v rozsudku Ahrens proti Německu, č. 54071/09,[6] kde uvedl, že obecně biologický otec nemůže být zcela vyloučen ze života svého dítěte, ledaže jsou k tomu důležité důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte.

Problém by mohl nastat u staršího dítěte, které by výslovně odmítalo zájem otce, nechtělo se s ním vídat, tím spíše, pokud by své stanovisko dokázalo i racionálně odůvodnit. K názoru dítěte je nutné přihlížet, jak vyslovil i Nejvyšší soud,[7] a v takovém případě by bylo reálné, že by soud otcův návrh zamítl. Samozřejmě za předpokladu, že by rozhodující soud neseznal, že názor dítěte je silně ovlivněn např. matrikovým rodičem.

Na základě shora uvedeného je však nepochybně dán zákonem i soudní praxí základ pro úpravu práv biologického otce na spojení s jeho nezletilým dítětem. Je pak na samotném otci, zda se bude snažit pouze o nastavení styku ve smyslu § 927 o. z., anebo bude chtít usilovat o přiznání statusu příbuzné osoby, se kterým jsou již spojena další výraznější práva a povinnosti. Jedná se např. o právo podat návrh na svěření do péče místo osvojení třetí osobou či stanovení vyživovací povinnosti.

Co je vlastně chápáno jako „styk“?

Úmluva o styku s dětmi stykem rozumí nejen fyzickou přítomnost dvou osob ve stejnou dobu na stejném místě, ale šířeji též jakoukoliv formu komunikace s dítětem, poskytování informací o dítěti nebo poskytování informací dítěti o druhé osobě.

V praxi tak kromě klasického osobního kontaktu lze upravit i kontakt formou e-mailové korespondence, sociálních sítí, hovorů a videohovorů.

Předběžné opatření ohledně styku

Jak bylo uvedeno shora, odborná veřejnost se v souladu s judikaturou ESLP shoduje na tom, že u biologického otce v zásadě není třeba splnit podmínku již existujícího rodinného pouta pro přiznání práva na styk. Nicméně zásadní podmínkou rozhodnutí o takovém styku je prokázání skutečnosti, že biologický otec je opravdu otcem nezletilého dítěte.

Reálně tak nastává situace, kdy biologický otec má zájem o styk s dítětem, má za to, že dítě je opravdu jeho, o čemž však ještě nebylo pravomocně rozhodnuto soudem. Aby takový biologický otec nemusel čekat, než zdlouhavý soud skončí, podá si návrh na předběžné opatření umožňující mu styk s dítětem ihned. Přestože obecné soudy s tímto postupem neměly problém a otci vyhověly, Ústavní soud takovou možnost vyloučil.[8] Tato judikatura byla bohužel potvrzena i po účinnosti aktuálního občanského zákoníku, byť s částečným zmírněním, že by předběžnému opatření mohlo být vyhověno, pokud by soud ve věci samé trval příliš dlouho.[9]

Závěr

Závěrem lze uvést, že byť může být soudní cesta náročná, existuje reálná šance, že biologickému otci nakonec bude styk s jeho nezletilým potomkem umožněn. I vzhledem k délce soudního procesu se však jako ideálnější varianta jeví cesta mimosoudní dohody. V rámci této dohody nic nebrání matrikovým rodičům, aby si s biologickým otcem stanovili pravidla styku s dítětem, případně s ním sjednali jeho příspěvky na výživné. Zákon v této oblasti nestanoví žádné podmínky, forma i obsah jsou naprosto volné. V případě soudní ingerence pak nezbývá než otcům doporučit vyhledání odborné právní pomoci, jelikož takové řízení může být náročné po všech myslitelných stránkách.

Úvodní foto: a man holding a baby in a sling on Unsplash

[1] Evropská úmluva o ochraně práv a svobod či Úmluva o styku s dětmi.

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 4160/12.

[3] Horníčková, E. Právní postavení domnělého otce (3.). Právo a rodina, 2017, roč. 19, č. 10, s. 10.

[4] Westphalová, L. § 927 Styk dítěte s jinými osobami než rodiči. In: Králíčková, Z. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1064.

[5] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2010, Anayo proti Německu, stížnost č. 20578/07, bod 57.

[6] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 3. 2012, Ahrens proti Německu, stížnost č. 45071/09, bod 74.

[7] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.

[8] Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 868/12.

[9] Nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 945/17.