O životě dětských soudních spisů

Roman Šafář, asistent soudkyně okresního soudu

V dětských spisech se odráží celá „soudní“ minulost daného nezletilého dítěte od jeho narození až do 18 let. V některých lidsky smutných případech se dítěti po dosažení zletilosti založí nový[1] spis, a to kvůli řízení o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka. Spisy (dříve) nezletilých se pak v souladu se skartačním řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy[2] archivují po dobu 75 let.[3]

Takto ve zkratce popsaný život soudních spisů vedených o nezletilých dětech je však mnohem pestřejší. „Narození“ spisu lze datovat ke dni, kdy je na podatelnu příslušného okresního soudu podán návrh na úpravu záležitostí týkajících se nezletilého dítěte. Nejčastěji se návrhy týkají úpravy péče pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželů – rodičů. I když nejsou rodiče manžely, upravují se poměry stejně. Existence manželství mezi rodiči má význam pouze tzv. statistický.[4] Společně v řízení o péči o nezletilé dítě se rozhoduje o jeho výživném, které platí vždy rodič, jenž nemá svěřené dítě ve výlučné péči.[5] S tímto dvojím řízením také často probíhá řízení o úpravě styku rodiče, který nemá nezletilé dítě ve výlučné péči, s tímto dítětem. V soudní praxi se však lze, například v souvislosti s otázkami týkajícími se očkování proti nemoci covid-19,[6] setkat s různými druhy řízení, která jsou rámcově uvedena v § 466 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Jak už jsem tedy zmínil, dětský soudní spis „se narodí“ podáním prvního návrhu týkajícího se nezletilého dítěte. Život takového dětského spisu však může být v případě některých nezletilých velmi krátký, neboť pro to, aby nějaký okresní soud v České republice mohl vést dětský spis, je zapotřebí, aby toto nezletilé dítě mělo bydliště[7] na území České republiky. Pokud tomu tak není, tedy pokud se dítě zdržuje v zahraničí s cílem na takovém místě zůstat (typicky u některého ze svých rodičů), takové řízení se zastaví[8] s prohlášením své místní nepříslušnosti,[9] aniž se návrh postoupí soudu příslušnému k vyřízení dané záležitosti nezletilého dítěte.[10]

Stěhování dětského soudního spisu

Pokud se však vrátíme z mezinárodních vod zpět do České republiky, je nutné věnovat se příslušnostem českých soudů.[11] Z hlediska věcné příslušnosti jsou příslušné okresní soudy. Věcná příslušnost se sice zkoumá v jakékoli fázi řízení,[12] nicméně v řízeních ve věcech týkajících se nezletilých dětí patrně není myslitelná situace, že by se věcná příslušnost změnila tak, že by věcně příslušným byl krajský soud. Ačkoli je právní praxe mnohdy velmi pestrá, domnívám se, že praktická aplikace ustanovení § 104a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je vyloučena.

Jiná situace nastane v případě, kdy se soud, u kterého je podán návrh, ze své úřední činnosti dozví, že má dítě vedeno spis u jiného soudu. Platí totiž pravidlo, že každé nezletilé dítě[22] má po celé České republice jeden spis.[23] Soud, k němuž je podán návrh, ačkoli by byl místně příslušný dle bydliště nezletilého dítěte, má správně spis s novým návrhem postoupit soudu, u kterého byl a dosud je veden spis daného nezletilce. Tento soud by pak měl spisy sjednotit, vyslovit svou místní nepříslušnost a spis postoupit soudu místně příslušnému, tedy soudu, od kterého mu přišel nový návrh ve věci nezletilého dítěte. Existuje i druhá, neformální cesta, a to že si nově místně příslušný soud vyžádá spis od již místně nepříslušného soudu pouhým přípisem s tím, že mu současně sdělí důvody, proč o něj žádá. Je pak na soudu, jemuž je takový přípis adresován, zda této neformální (i když rychlejší) žádosti vyhoví, či nikoli.

Pokud však záležitost nezletilého, která má být u soudu projednána, nesnese odkladu a je-li to tedy v jeho nejlepším zájmu, má věc projednat soud, kterému byl návrh doručen, i když není místně příslušný. Teprve poté může (v tomto případě dokonce musí) soud vyřízenou věc postoupit soudu místně příslušnému postupem podle ustanovení § 5 zákona o zvláštních řízeních soudních. Jediným rizikem v naznačeném postupu je, že o témže návrhu rozhodne jiný soud (patrně ten místně příslušný) jinak, pokud rodiče podají více než jeden návrh v téže záležitosti. Pokud však rodiče jednají a chtějí jednat v nejlepším zájmu svého dítěte (nikoli v nejhorším zájmu druhého rodiče), měli by se vždy snažit vzpomenout si, jestli nějakou záležitost jejich nezletilého dítěte (typicky úpravu péče a stanovení výživného) již řešil nějaký okresní soud, případně který. Podají-li rodiče nezletilého návrh ke správnému soudu ve smyslu pravidel o místní příslušnosti, lze tím projednání záležitosti podstatně urychlit. A to bezpochyby v nejlepším zájmu jejich dítěte je.

Jak je tedy vidět, nejdynamičtější období dětského soudního spisu je období stěhování takového spisu.

Konec života dětského soudního spisu

Světlo soudních kanceláří a jednacích síní naposledy spis každého nezletilého dítěte spatří nedlouho po osmnáctých narozeninách v té době již zletilého dítěte. Poté totiž následuje kontrola spisového materiálu, zda ve spisu např. není nějaká nevyprázdněná přílohová obálka, jestli na nějakém rozhodnutí nechybí vyznačená doložka právní moci či zda se třeba proplatilo znalci znalečné. Po této zevrubné spisové kontrole, kterou provádějí vyšší soudní úředníci či úřednice, případně také asistenti a asistentky soudců, vydá příslušný pracovník soudu pokyn hlavní kanceláři opatrovnického oddělení, aby byl spis založen na spisovnu, a to na celou délku skartační lhůty 75 let. V průběhu této lhůty se může stát, že spis bude znovu ze spisovny vyňat, např. aby soud za příslušný soudní poplatek[24] poskytl opis vyžádaného soudního rozhodnutí některým z účastníků. Po 75 letech by však měl být v souladu se Skartačním řádem skartován, čímž bude jeho existence dokonána. Netřeba však dodávat, že nejlepší by bylo, pokud by žádný dětský soudní spis neexistoval.

[1] To znamená, že se nepokračuje v „dětském“ spisu, který u všech nezletilých končí jejich zletilostí.

[2] Konkrétně v Příloze 1 k Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. prosince 2008, č. j. 94/2007-OIS-ST, kterou se vydává skartační řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „Skartační řád“). Ve zmíněné Příloze 1 jsou v rámci Spisového a skartačního plánu stanoveny skartační lhůty. Skartační řád navazuje na zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.

[3] To znamená, je-li v roce 2022 zakládán takový spis na spisovnu, skartační lhůta uplyne v roce 2098, neboť skartační lhůta počíná dle § 2 odst. 2 písm. a) Skartačního řádu běžet v roce následujícím po roce, kdy byl spis uložen na spisovnu.

[4] Po pravomocném skončení řízení ve věci daného dítěte se do soudního informačního systému zaznamenává tzv. statistika, což znamená, že se vyhotoví statistický list, ve kterém se uvedou základní údaje o již pravomocně skončeném řízení za pomoci číselníku kódů stanoveného Ministerstvem spravedlnosti.

[5] Je nutné podotknout, že i přesto, že má jeden z rodičů dítě v tzv. výlučné péči, neznamená to, že druhý rodič již nemá k nezletilému dítěti rodičovskou odpovědnost ve smyslu ustanovení § 858 občanského zákoníku. Ze souvisejícího ustanovení § 859 je pak patrné, že ačkoli je některý rodič omezený ve výkonu rodičovské odpovědnosti nebo je jeho rodičovská odpovědnost pozastavena anebo je jí dokonce zbaven, jeho vyživovací povinnost i nadále trvá. Vyživovací povinnost totiž není součástí rodičovské odpovědnosti, a proto jakýkoli zásah do rodičovské odpovědnosti nemá vliv na pozitivní povinnost (ve smyslu něco konat) platit výživné.

[6] Jedná se o řízení o nahrazení souhlasu (nesouhlasícího) rodiče soudem, případně též o řízení o věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout, tedy tzv. řízení o neshodách (rodičů) v důležitých záležitostech jejich dítěte.

[7] Soukromoprávní definici bydliště obsahuje ustanovení § 80 občanského zákoníku. Z ní je patrné, že bydliště je pojem odlišný od pojmu trvalý pobyt či místo trvalého pobytu. Zatímco bydliště je pojem materiální, tedy pojem vztahující se co nejvíce ke konkrétnímu člověku a místu, kde se zdržuje a kde tvoří své pracovní a jinak sociální vazby, trvalý pobyt je formální administrativně-registrační pojem zakotvený v ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

[8] Podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

[9] Soud v řízeních s mezinárodním prvkem zkoumá mezinárodní příslušnost, ačkoli se dle české terminologie jedná o (mezinárodní) pravomoc, tedy oprávnění vůbec o daném návrhu jednat a rozhodnout o něm.

[10] Srov. např. rozsudek Soudního dvora EU (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009, ve věci C-523/07. Soud je však povinen přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu (tedy Ministerstva spravedlnosti ČR), určeného dle čl. 53 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (známé spíše pod označením „Nařízení Brusel II bis“) informovat vnitrostátní soud země, ve které se nezletilý nachází, a to v případech, kdy to vyžaduje nejlepší zájem nezletilého dítěte.

[11] Pro zjednodušení se budu zabývat pouze věcnou a zejména místní příslušností. K pravomoci pouze tolik, že ji z orgánů veřejné moci mají soudy (dle ustanovení § 7 občanského soudního řádu).

[12] Podle § 104a odst. 1 občanského soudního řádu

[13] K podrobnějšímu studiu doporučuji článek řešící mnoho praktických problémů týkajících se otázky místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé od JUDr. Pavla Kotradyho. Srov. KOTRADY, Pavel. Praktické otázky místní příslušnosti soudu a jejího přenášení v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Bulletin advokacie, č. 10, 2019, s. 32.

[14] Podle ustanovení § 105 občanského soudního řádu. Přípravné jednání ve smyslu ustanovení § 114c občanského soudního řádu je, dle mého názoru, zcela vyloučené. Otázkou je, jestli stejné účinky jako přípravné jednání má rovněž institut jiného soudního roku, který je zakotvený v § 18 zákona o zvláštních řízeních soudních.

[15] Srov. ustanovení § 858 občanského zákoníku.

[16] Za předpokladu, že rodiče nejsou omezeni ve výkonu rodičovské odpovědnosti, či zda není výkon rodičovské odpovědnosti pozastaven, anebo dokonce jestli není rodič rodičovské odpovědnosti zcela zbaven.

[17] Pohnutky k tomuto jednání mohou být různé, nejčastěji však pomsta druhému rodiči v souvislosti s rozpadem partnerského soužití a rozpadem rodinné domácnosti. V některých případech však může jít o krajní možnost pečujícího rodiče, např. v situacích, kdy jde nezletilému a pečujícímu rodiči o život či o zdraví v důsledku ataků druhého rodiče.

[18] Právě řečené bude mít praktický dopad při řešení otázky místně příslušného okresního soudu v situacích, kdy se nové bydliště nezletilého dítěte nachází v jiném okresu, než ve kterém mělo bydliště do jeho přestěhování.

[19] Ostatně o nutnosti dohody rodičů o bydlišti svého nezletilého dítěte nebo o rozhodnutí soudu ve stejné věci se zmiňuje ustanovení § 4 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních. Pokud totiž není dohoda rodičů či rozhodnutí soudu o bydlišti nezletilého dítěte, jedná se o tzv. vnitrostátní únos nezletilého dítěte. Srov. např. KOTRADY, op. cit. sub. 14.

[20] Za současného vyslovení místní nepříslušnosti.

[21] V praxi půjde často o rodiče, který nemá nezletilé dítě ve výlučné péči.

[22] To samé je i v případě sourozenců. Pouze ve zcela mimořádných případech mají sourozenci založeno vícero spisů (např. jeden byl svěřen do péče matky s bydlištěm v Plzni, druhý sourozenec zůstal u otce s bydlištěm v Ostravě).

[23] Toto pravidlo zakotvené v ustanovení § 180 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, má praktický důsledek, a sice, že nenastane situace, kdy jeden soud o dítěti rozhodne nějak a jiný soud o několik dní později třeba zcela opačně.

[24] Podle položky 30 Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.