Krev ne, ale orgány gayové darovat mohou

Základní pojmy

Darování (přesněji řečeno odběr) orgánů a tkání je v České republice obecně upraven v transplantačním zákoně.[1]

Orgánem se dle ustanovení § 2 písm. a) transplantačního zákona pro účely tohoto zákona míní „samostatná a životaschopná část lidského těla tvořená strukturovaným uspořádáním různých tkání, která má zachovánu svoji strukturu, cévní zásobení a schopnost vykonávat fyziologické funkce s významnou mírou autonomie; za orgán se rovněž považuje část orgánu, má-li v lidském těle sloužit stejnému účelu jako celý orgán, při zachování požadavků na strukturu a cévní zásobení“ (dále jen „orgán“).

Tkání a buňkami se dále dle ustanovení § 2 písm. b) transplantačního zákona míní „stavební součásti lidského těla včetně pozůstatků získaných při chirurgických operacích, dále krvetvorné buňky získané z kostní dřeně, z periferní a pupečníkové krve, s výjimkou orgánů, krve a jejích složek, pohlavních buněk, embryonálních a fetálních tkání a orgánů, vlasů, nehtů, placenty a odpadových produktů tělního metabolismu“ (dále jen „tkáň“).

Pro účely zjednodušení bude dále tento článek hovořit o orgánu a tkáni společně jako o orgánu, nebude-li uvedeno jinak.

Smrt je v ustanovení § 2 písm. e) transplantačního zákona definována jako „nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene, nebo nevratná zástava krevního oběhu“, jež se zjišťuje prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu nebo nevratné ztráty funkce celého mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle, což je stav obecně známý pod pojmem „mozková smrt“ (ustanovení § 10 odst. 3 transplantačního zákona).

A na závěr odběrem se mají dle ustanovení § 2 písm. h) transplantačního zákona na mysli „všechny zákroky nutné pro získání tkání nebo orgánů určených pro transplantaci včetně vyšetření za účelem posouzení zdravotní způsobilosti dárce a jeho přípravy na odběr“.

Dvě možnosti darování

Odběr orgánů je možné provést při jedné ze zákonem předpokládaných situací, tj. odebrat orgán od (i) žijícího dárce, či (ii) od zemřelého dárce.

Odběr orgánů od žijícího dárce

Obecně zaužívaný termín „darování“ se nejčastěji používá v situaci, kdy bude proveden odběr orgánů od žijícího dárce.

Postup tohoto typu odběru orgánů je upraven v dílu prvním hlavy II (ustanovení § 3 až 9) transplantačního zákona.

Odběr orgánů od žijících dárců může být proveden při splnění čtyř kumulativních podmínek – (i) jedná se o odběr prováděný výhradně v zájmu léčebného přínosu pro příjemce, (ii) v době odběru není k dispozici vhodná tkáň nebo orgán od zemřelého dárce a neexistuje jiná léčebná metoda srovnatelného účinku, (iii) dárcem je osoba způsobilá dát způsobem stanoveným tímto zákonem svobodný, informovaný a konkrétní souhlas a tento souhlas skutečně vyslovila [k problematice (ne)vysloveného souhlasu viz dále], (iv) jde o odběr části orgánu se schopností regenerace nebo adaptace, nebo jednoho z funkčních párových orgánů, popř. dělohu, pokud jde o léčbu neplodnosti způsobenou nefunkční nebo chybějící dělohou (ustanovení § 3 odst. 1 transplantačního zákona).

Tento typ odběru orgánů lze dle ustanovení § 3 odst. 2 transplantačního zákona provést ve prospěch příjemce, který je osobou blízkou dárci, pokud dárce vyslovil svobodný, informovaný a konkrétní souhlas ve vztahu k této osobě, nebo není osobou dárci blízkou, ale dárce prokazatelným způsobem výslovně projevil vůli darovat svůj orgán tomuto příjemci, a s tímto darováním vyslovila souhlas etická komise dle ustanovení § 5 odst. 5 písm. a) transplantačního zákona.

Kontraindikace k odběru orgánů od žijících dárců jsou vyčteny v ustanovení § 3 odst. 3 transplantačního zákona, z nichž lze inter alia jmenovat důvodný předpoklad, že by odběr mohl ohrozit zdraví či život dárce, či důvodné podezření, že dárce trpí nemocí nebo stavem, které by mohly ohrozit zdraví nebo život příjemce.

Před samotným odběrem orgánů je dle ustanovení § 6 transplantačního zákona povinností poskytovatele zdravotních služeb (srov. ustanovení § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách[2]) provést taková lékařská vyšetření a postupy, jež zhodnotí zdravotní stav dárce (ke zdravotní způsobilosti dárce viz dále).

S tímto druhem odběru orgánů je spojeno úplné poučení dárce ze strany poskytovatele zdravotních služeb, a tedy i informovaný, svobodný a konkrétní souhlas dárce nebo zákonného zástupce osoby, která není plně svéprávná (tento souhlas dárce, popř. jeho zákonný zástupce, může kdykoliv bez dalšího důvodu odvolat).[3]

Odběr orgánů od zemřelého dárce

Tento druh odběru orgánů za účelem transplantace se od prvního ve velké míře liší. V obecné rovině je upraven v dílu druhém hlavy II (ustanovení § 10 až 14) transplantačního zákona.

Jedním z rozdílů oproti odběru orgánů od žijících dárců je skutečnost, že tento lze provést až za předpokladu, že ze strany dvou lékařů s příslušnou specializovanou způsobilostí byla nezávisle na sobě zjištěna smrt dárce (srov. ustanovení § 10 odst. 1 a 2 transplantačního zákona).

Stávající právní úprava přistupuje rozdílně k posmrtnému odběru orgánů od dárců, kteří jsou občany České republiky, a dárců-cizinců. Pro zjednodušení tento článek nebude zohledňovat a uvádět tuto rozdílnou právní úpravu. Jinými slovy, tento článek se bude věnovat výhradně posmrtnému odběru orgánů od občanů České republiky.

Shodně s odběrem od žijících dárců musí před samotným odběrem proběhnout taková lékařská vyšetření a postupy, jež zhodnotí zdravotní stav dárce [srov. ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) transplantačního zákona] (ke zdravotní způsobilosti dárce viz dále).

Nejpodstatnějším rozdílem mezi tímto druhem odběru orgánů pro následnou transplantaci a odběrem orgánů od žijících dárců je skutečnost, že stávající právní úprava zakotvuje zásadu předpokládaného souhlasu s dárcovstvím orgánů post mortem, tedy vyvratitelnou právní domněnku, že zemřelý potenciální dárce souhlasí s posmrtným odběrem orgánů, a contrario, pokud zemřelý za svého života nebo zákonný zástupce osoby, která není plně svéprávná, nevyslovil prokazatelně svůj nesouhlas. Tento nesouhlas může dárce vyjádřit za svého života vyplněním formuláře, jenž se stane součástí Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů[4] [ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) transplantačního zákona], nebo tak, že ještě za svého života přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem v případě své smrti [písm. b) stejného ustanovení].

Zde narážíme na právní problém, jelikož ve zmíněném ustanovení se neobjevuje možnost prokázání nesouhlasu s posmrtným odběrem orgánů formou tzv. dříve vysloveného přání, upraveného obecně v ustanovení § 98 odst. 2 občanského zákoníku[5] a blíže v ustanovení § 36 zákona o zdravotních službách.

Ustanovení § 98 odst. 2 občanského zákoníku upravuje dříve vyslovené přání ohledně obecného zásahu do lidské integrity, kdežto ustanovení § 36 zákona o zdravotních službách jako lex specialis hovoří o dříve vysloveném přání ve vztahu k poskytování zdravotních služeb vůči dané osobě.

Ač se v případě posmrtného darování orgánů per se nejedná o poskytování zdravotních služeb dárci, na které dříve vyslovené přání dle zmíněného ustanovení § 36 zákona o zdravotních službách směřuje, dle mého názoru se v tomto případě použije občanský zákoník jako lex generalis a je nutné během zjišťování přípustnosti odběru od zemřelého dárce zkoumat mimo obecných způsobů vyjádření nesouhlasu s darováním orgánů post mortem, uvedených v ustanovení § 16 odst. 1 transplantačního zákona, také potenciální vyjádření nesouhlasu formou dříve vysloveného přání dle ustanovení § 98 odst. 2 občanského zákoníku.

Zdravotní způsobilost k odběru orgánů vhodných k transplantaci

Z ustanovení § 6 odst. 5 transplantačního zákona pro odběr orgánů od žijících dárců[6] a § 11 odst. 3 stejného právního předpisu pro odběr orgánů post mortem vyplývá, že zdravotní způsobilost je upravena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví České republiky, in concreto vyhláškou č. 114/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací[7] („Vyhláška“).

Lékař posuzující zdravotní způsobilost dárce je povinen provést taková lékařská vyšetření, která inter alia zjišťují potenciální výskyt infekčních onemocnění, zhoubných nádorových onemocnění, závažných geneticky podmíněných onemocnění a mnohého dalšího. Kompletní výčet zkoumaných skutečností je pro odběry orgánů od žijících dárců uveden v ustanovení § 1 Vyhlášky a pro odběry orgánů post mortem v ustanovení § 2 Vyhlášky.

A co ti homosexuálové?

A nyní se konečně dostáváme k hlavnímu tématu tohoto článku, tedy ke zdravotní způsobilosti homosexuálních mužů k odběru orgánů za účelem transplantace orgánů příjemci.

Pro naši problematiku je rozhodné ustanovení bodu 2 přílohy č. 1 Vyhlášky s odkazem na ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bod 3 Vyhlášky [pro přesnost autor uvádí, že správným odkazem by mělo být ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) bod 3 Vyhlášky], dle něhož „[n]emoci, vady a stavy vylučující zdravotní způsobilost žijícího nebo zemřelého dárce k odběru tkání nebo orgánů jsou […] chování dárce […]“.

 Jak jste se již mohli dozvědět z předchozích článků ohledně darování krve homosexuály,[8] ač stávající právní úprava explicitně toto darování nezakazuje, de facto tomu tak skutečně je, jelikož odběrná centra v České republice na základě Doporučení Společnosti pro transfuzní lékařství[9] (dále jen „Doporučení“)[10] ve svých dotaznících s inkorporovaným poučením požadují zodpovězení otázky, zdali mužský potenciální dárce krve měl v uplynulé době pohlavní styk s mužem (bez specifikace, zda se jednalo o chráněný či nechráněný styk nebo zdali se jednalo o stálého partnera či nikoliv).

Důvodem pro požadování zodpovězení takovéto otázky je skutečnost, že STL zařazuje pohlavní styk mezi muži za sexuálně rizikové chování[11] a na základě Doporučení vylučuje takového potenciálního dárce (homosexuála/bisexuála) a jejich sexuální partnerky z možnosti darovat krev na šest měsíců od posledního pohlavního styku tohoto typu.

I přesto, že Doporučení vylučuje tyto osoby na šest měsíců od posledního styku, je zde velká řada odběrných center, která vylučují tyto osoby na 12 měsíců od posledního styku.[12] Ale i tak se najdou odběrná centra, jež se řídí Doporučením a vyřazují muže, kteří měli pohlavní styk s osobou stejného pohlaví, na dobu šest měsíců od takového posledního pohlavního styku.[13]

Z výše uvedeného se jistě domníváte, že a minori ad maius když je mužům, kteří v uplynulých šesti (nebo dvanácti) měsících měli pohlavní styk s mužem, a jejich partnerkám znemožněno darovat krev, v „darování“ orgánů budou omezeni o to více.

Bohužel vás asi následující řádky zklamou. Je tomu totiž přesně naopak.

Dne 18. dubna 2023 se členové redakce obrátili na Koordinační středisko transplantací (dále jen „KST“) s žádostí o poskytnutí informací,[14] in concreto zdali je pro posouzení zdravotní způsobilosti žijícího / zemřelého dárce orgánu relevantní skutečnost, že se jedná o muže, který v uplynulých 12 měsících před potenciálním odběrem orgánu udržoval pohlavní styk s osobou stejného pohlaví (mužem).

V reakci na tuto žádost nám KST zaslalo odpověď, ve které nám sdělilo, že „[p]ři posuzování zdravotní způsobilosti k darování tkáně nebo orgánu od žijícího, nebo zemřelého dárce nehraje roli skutečnost, že se jedná o muže, který v uplynulých 12 měsících před potencionálním odběrem tkáně nebo orgánu udržoval pohlavní styk s osobou stejného pohlaví (mužem).“

A my se ptáme…

Jaký je rozdíl mezi darováním krve homosexuály a „darováním“ orgánů za účely transplantace homosexuály?

O to více, když vezmeme v úvahu skutečnost, že krevní destičky mohou být při teplotě 20−24 °C a stálém míchání skladovány maximálně pět dní, červené krvinky (resp. tzv. plná krev) při teplotě 2−6 °C maximálně 42 dní a krevní plazma při teplotě −25 °C až tři roky.[15] Kdežto při transplantaci orgánů takto „bohatí“ na čas lékaři rozhodně nejsou. „Existuje tzv. interval teplé ischemie, tj. časový interval, kdy po poklesu krevního tlaku a okysličení pod určitou kritickou hodnotu dojde k poškozování orgánů. Tento interval je různý, pro ledviny 120 min., pro játra jen 30 min.“[16]

Je nesporné, že při transplantaci orgánů se hraje o každou vteřinu života příjemce i samotných orgánů. V tomto ohledu je také nesporné, že životnost orgánu a jeho včasný transport je přednější než zkoumání sexuálního života dárce. Zároveň je ale nutné ve světle Doporučení a přístupu STL i jednotlivých odběrových center poukázat na skutečnost, že příjemce je samotnou transplantací natolik oslaben, že orgán potenciálně poškozen „rizikovým chováním“ mužského dárce, který udržuje/udržoval sexuální poměr s osobou stejného pohlaví, je pro příjemce tohoto orgánu život ohrožující situace. Nejedná se o, jak se říká lidově, vytloukání klínu klínem? Nebo se právě setkáme se situací, kdy si je odborná lékařská veřejnost vědoma natolik nízkého rizika přenosu HIV v případě transplantace orgánů od mužského dárce, který udržuje/udržoval pohlavní styk s mužem, že ho je ochotna akceptovat, ale v případě darování krve ne?

Závěr…

Na závěr si připomeňme, že v České republice dochází k darování krve bezplatně, tedy jenom na základě dobré vůle dárce. Kdyby se tak člověk rozhodl někoho úmyslně nakazit virem HIV, nepochybně by zvolil méně komplikovaný způsob než návštěvu transfuzního oddělení a odebrání 470 ml krve za účelem jejího darování.

Oproti tomu darování orgánů, jež je pro organismus dárce zatěžující mnohonásobně více, je v České republice od mužů majících pohlavní styk s jiným mužem [bez ohledu na dobu od posledního takového styku, či jeho (ne)chráněnost] akceptováno.

Pokud bychom museli v případě darování krve brát do úvahy sexuální život dárce, bylo by dle mého názoru vhodnější více specifikovat daná kritéria. Abychom se vymanili ze stávajících stereotypů, bylo by například příhodnější v dotaznících pro dárce krve upravit otázku na pohlavní styk mezi muži tak, aby reflektovala (ne)chráněnost tohoto styku, a zároveň zkrátit dobu od posledního nechráněného styku na dobu tří měsíců, kdy jsou virus HIV a případně jiné pohlavně přenosné choroby detekovatelné.

Stávající úpravě darování orgánů však naproti tomu nelze v tomto ohledu nic vytknout, jelikož zde nedochází ke stereotypizaci sexuálního styku mezi muži a tento se zde vůbec nebere do úvahy.

Úvodní foto: Sasin Tipchai na Pixabay

[1] Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon).

[2] Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

[3] Srov. odst. 3 a 4 této části článku.

[4] Jeden z Národních zdravotních registrů související s transplantacemi upravených v hlavě IV (ustanovení § 18) transplantačního zákona.

[5] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[6] Pro odběr tkání od žijících dárců se postupuje dle zákona č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách).

[7] Vyhláška č. 114/2013 Sb., o stanovení bližších podmínek posuzování zdravotní způsobilosti a rozsahu vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací (vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací).

[8] Typlt, V. Krve je málo. Gayové ji ale darovat nemohou I a II [online]. pravo21.cz. 16. a 30.06.2022. [cit. 03.05.2023]. Dostupné z: https://pravo21.cz/spolecnost/krve-je-malo-gayove-ji-ale-darovat-nemohou-i & https://pravo21.cz/spolecnost/krve-je-malo-gayove-ji-ale-darovat-nemohou-ii

[9] Společnost pro transfuzní lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále jen „STL“).

[10] Doporučení STL č. STL2007_03, verze 10 (2022_07_28) [online]. transfuznispolecnost.cz. 28.07.2022 [cit. 03.05.2023]. Dostupné z: https://www.transfuznispolecnost.cz/media/document/8697cb9e64f0a6dda6fc693942ba5aff.pdf

[11] Máte krev v žilách? Darujte ji! [online]. transfuznispolecnost.cz. 2010, 3. vydání, s. 6 [cit. 03.05.2023]. Dostupné z: https://www.transfuznispolecnost.cz/media/brozura_pro_darce.pdf

[12] Např. Transfúzní oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. Dostupné z: https://transfuzka.fnol.cz/pro-darce; Krevní centrum Fakultní nemocnice Ostrava. Dostupné z: https://www.fno.cz/documents/krevni-centrum/informace_pro_darce_krve_kdy_nemuzete_darovat_krev_.pdf; či Transfúzní oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Dostupné z: https://www.fnkv.cz/upload/files/Pouceni%2Bdarce%2Bkrve%2B2019%2Bzmeny%2BSTL%2B2019%2810%29.pdf

[13] Např. Krajská nemocnice Liberec. Dostupné z: https://www.nemlib.cz/assets/uploads/2015/09/1_33_41_32_1_380.pdf; či Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Dostupné z: https://www.vfn.cz/wp-content/uploads/2020/04/F-FTO-1.02_v5.00_pouceni_darce-krve_042020.pdf

[14] Dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

[15] Transfúzní přípravky [online]. transfuznispolecnost.cz. [cit. 03.05.2023]. Dostupné z: https://www.transfuznispolecnost.cz/darci-krve-casto-kladene#faq-category-4-43

[16] Transplantace orgánů je boj s časem [online]. fnbrno.cz. 06.12.2017 [cit. 03.05.2023]. Dostupné z: https://www.fnbrno.cz/transplantace-organu-je-boj-s-casem/t6084

Vybrali jsme pro vás