Adéla Janzová
studentka Právnické fakulty MUNI
V posledních letech dochází ke snahám zefektivnit zdravotnické služby po celém světě. Kromě postupů zdokonalujících samotné lékařské zákroky není opomíjena ani dokumentace a evidence pacientů. Ta je klíčová pro sledování průběhu léčby nebo případnou změnu ošetřujícího lékaře a s ní spojený převod dosavadních lékařských zpráv na nové zdravotnické zařízení.
Na podzim loňského roku byl v České republice přijat zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, jenž nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku. Zmíněný zákon má za cíl vznik Portálu elektronického zdravotnictví, ve kterém mají od příštího roku lékaři a pacienti nacházet informace o zdravotnických službách, přičemž portál bude zdarma ve formě webových stránek i mobilní aplikace. Zásadní informací však je, že podle výše zmíněného zákona nebude úložiště aplikace centralizované, takže informace pacientů budou sdíleny pouze mezi pojišťovnou pacienta a poskytovatelem zdravotních služeb. Otázkou ale zůstává, zda je první verze tohoto průlomového zákona dostatečná a bude podle ní možné postupovat i v další fázi procesu elektronizace českého zdravotnictví.
Právě přijetí tohoto zákona je pro české zdravotnictví obrovským milníkem, protože donedávna byla většina lékařů k poskytování svých služeb přes elektronické portály skeptická. Pro mnohé z nich bylo otázkou, zda informace skutečně zůstanou pouze mezi nimi a jejich pacienty, a kvůli svým obavám raději vše se svými pacienty konzultovali osobně. Během pandemie se ale osvědčil elektronický rezervační systém i recepty a ti progresivnější z lékařů si tyto praktiky osvojili a přijetí nového zákona uvítali.
I když je aplikace zákona o elektronizaci zdravotnictví teprve v plenkách a kvůli nedostatku prováděcích předpisů a jakýchkoliv předchozích zkušeností může u konzervativnější části naší společnosti působit nedůvěryhodně, lékaři a Ministerstvo zdravotnictví uvádějí, že se v první fázi budou změny se zákonem spojené týkat především konzultací pomocí telefonu nebo videohovorů, jako tomu bylo během pandemie. Právní úprava je momentálně poměrně benevolentní, co se týče formy hovorů a pravidel pro ně určených, ale do budoucna je v plánu v zákoně konzultace více upravit s ohledem na ochranu osobních údajů pacientů a zachování jistoty pro obě strany.
Hodně diskutovaným tématem je místo výkonu konzultací pacienta s lékařem, jelikož zákon momentálně nijak neupravuje jejich formu ani místo, kde budou vykonávány. Osobně to považuji za velkou chybu, protože se nejedná o první problém, který zákon dostatečně neupravuje, i když je již účinným a lékaři podle něj začínají upravovat své služby. Uvažuje se ale o zavedení pravidla, podle něhož bude možné, aby lékař prováděl konzultaci pouze z místa, na němž běžně vykonává svou praxi.
Do budoucna se chce Česká republika inspirovat u jiných evropských zemí, kde je elektronizace zdravotnictví na takové úrovni, že se veškeré ambulantní konzultace domlouvají i konají v elektronickém prostředí pomocí aplikací. I když tomu naše zdravotnictví jde naproti vydáváním eReceptů, pacient stále musí pro vyzvednutí léků fyzicky navštívit lékárnu, takže se v případě infekčních onemocnění nijak neeliminuje možnost nákazy, jako je tomu ve státech, kde díky aplikaci a doručovací službě v portálu elektronického zdravotnictví nemusí nemocný přijít do styku se zdravotnickým personálem.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví není prvním z pokusů o modernizaci českého zdravotnictví. Kromě již zmíněného eReceptu funguje i eNeschopenka, Tečka a postupně stále více zdravotnických zařízení vytváří elektronické formuláře pro své pacienty. Až zákon ale staví pomyslné základy, na kterých budou stát nová pravidla a především důvěra českých občanů v elektronické portály.
I když zákon o elektronizaci zdravotnictví představuje velký krok vpřed, je zatím velmi obecný a slouží pouze jako jakási osnova s možnými návrhy, jak postupovat, ne však jako soubor obsahující konkrétní podoby nově zavedených institutů a právně vymahatelná pravidla. Rovněž nijak zvlášť neupravuje podobu vznikající platformy, nesoucí název Portál elektronického zdravotnictví. Absence prováděcích předpisů a úvahy o novelách zákona také nepřidávají na vážnosti, což může vytvářet pochyby. Zákonodárce před sebou má ještě spoustu práce a většina zásadních otázek se vyřeší až v praxi při spouštění Portálu, ale věřím, že i tyto malé krůčky přispějí ke zefektivnění zdravotních služeb v tuzemsku.
studentka Právnické fakulty MUNI
Úvodní foto by National Cancer Institute on Unsplash
Zákon o lobbování míří do třetího čtení. Zdá se, že šance lobbistů netransparentně prosazovat svoje zájmy budou po dvou dekádách vyjednávání konečně sníženy – ale bude tomu opravdu tak? Všechno ještě může změnit...
Od roku 2020 zveřejňuje Evropská komise každoročně Zprávu o právním státu. Její účel je především preventivní, měla by odhalovat problémy, které se v jednotlivých státech Evropské unie objevily za uplynulý rok,...