Adéla Janzová
studentka Právnické fakulty MUNI
V posledních letech dochází ke snahám zefektivnit zdravotnické služby po celém světě. Kromě postupů zdokonalujících samotné lékařské zákroky není opomíjena ani dokumentace a evidence pacientů. Ta je klíčová pro sledování průběhu léčby nebo případnou změnu ošetřujícího lékaře a s ní spojený převod dosavadních lékařských zpráv na nové zdravotnické zařízení.
Na podzim loňského roku byl v České republice přijat zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, jenž nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku. Zmíněný zákon má za cíl vznik Portálu elektronického zdravotnictví, ve kterém mají od příštího roku lékaři a pacienti nacházet informace o zdravotnických službách, přičemž portál bude zdarma ve formě webových stránek i mobilní aplikace. Zásadní informací však je, že podle výše zmíněného zákona nebude úložiště aplikace centralizované, takže informace pacientů budou sdíleny pouze mezi pojišťovnou pacienta a poskytovatelem zdravotních služeb. Otázkou ale zůstává, zda je první verze tohoto průlomového zákona dostatečná a bude podle ní možné postupovat i v další fázi procesu elektronizace českého zdravotnictví.
Právě přijetí tohoto zákona je pro české zdravotnictví obrovským milníkem, protože donedávna byla většina lékařů k poskytování svých služeb přes elektronické portály skeptická. Pro mnohé z nich bylo otázkou, zda informace skutečně zůstanou pouze mezi nimi a jejich pacienty, a kvůli svým obavám raději vše se svými pacienty konzultovali osobně. Během pandemie se ale osvědčil elektronický rezervační systém i recepty a ti progresivnější z lékařů si tyto praktiky osvojili a přijetí nového zákona uvítali.
I když je aplikace zákona o elektronizaci zdravotnictví teprve v plenkách a kvůli nedostatku prováděcích předpisů a jakýchkoliv předchozích zkušeností může u konzervativnější části naší společnosti působit nedůvěryhodně, lékaři a Ministerstvo zdravotnictví uvádějí, že se v první fázi budou změny se zákonem spojené týkat především konzultací pomocí telefonu nebo videohovorů, jako tomu bylo během pandemie. Právní úprava je momentálně poměrně benevolentní, co se týče formy hovorů a pravidel pro ně určených, ale do budoucna je v plánu v zákoně konzultace více upravit s ohledem na ochranu osobních údajů pacientů a zachování jistoty pro obě strany.
Hodně diskutovaným tématem je místo výkonu konzultací pacienta s lékařem, jelikož zákon momentálně nijak neupravuje jejich formu ani místo, kde budou vykonávány. Osobně to považuji za velkou chybu, protože se nejedná o první problém, který zákon dostatečně neupravuje, i když je již účinným a lékaři podle něj začínají upravovat své služby. Uvažuje se ale o zavedení pravidla, podle něhož bude možné, aby lékař prováděl konzultaci pouze z místa, na němž běžně vykonává svou praxi.
Do budoucna se chce Česká republika inspirovat u jiných evropských zemí, kde je elektronizace zdravotnictví na takové úrovni, že se veškeré ambulantní konzultace domlouvají i konají v elektronickém prostředí pomocí aplikací. I když tomu naše zdravotnictví jde naproti vydáváním eReceptů, pacient stále musí pro vyzvednutí léků fyzicky navštívit lékárnu, takže se v případě infekčních onemocnění nijak neeliminuje možnost nákazy, jako je tomu ve státech, kde díky aplikaci a doručovací službě v portálu elektronického zdravotnictví nemusí nemocný přijít do styku se zdravotnickým personálem.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví není prvním z pokusů o modernizaci českého zdravotnictví. Kromě již zmíněného eReceptu funguje i eNeschopenka, Tečka a postupně stále více zdravotnických zařízení vytváří elektronické formuláře pro své pacienty. Až zákon ale staví pomyslné základy, na kterých budou stát nová pravidla a především důvěra českých občanů v elektronické portály.
I když zákon o elektronizaci zdravotnictví představuje velký krok vpřed, je zatím velmi obecný a slouží pouze jako jakási osnova s možnými návrhy, jak postupovat, ne však jako soubor obsahující konkrétní podoby nově zavedených institutů a právně vymahatelná pravidla. Rovněž nijak zvlášť neupravuje podobu vznikající platformy, nesoucí název Portál elektronického zdravotnictví. Absence prováděcích předpisů a úvahy o novelách zákona také nepřidávají na vážnosti, což může vytvářet pochyby. Zákonodárce před sebou má ještě spoustu práce a většina zásadních otázek se vyřeší až v praxi při spouštění Portálu, ale věřím, že i tyto malé krůčky přispějí ke zefektivnění zdravotních služeb v tuzemsku.
studentka Právnické fakulty MUNI
Úvodní foto by National Cancer Institute on Unsplash
Před necelými sto lety byl ve Spojených státech amerických zahájen klinický výzkum, při němž zemřely stovky lidí. Lékaři své pacienty neinformovali o jejich diagnóze, ani o průběhu léčby. Tato aféra ovlivnila současnou...
Ochrana výkonu mandátu našich zákonodárců patří bezesporu mezi důležité pojistky demokracie. Následující článek se zabývá otázkou, kam imunita členů dolní komory Parlamentu sahá, a hledá hranici mezi jednáními v zájmu...