Boj proti využívání dětských vojáků je neúspěšný, i když padají vysoké tresty

Podle odhadu organizace UNICEF se ve světě stále aktivně zapojuje do ozbrojených konfliktů přes 300 000 dětí.[1] V loňském roce se dokonce seznam států, ve kterých dochází k rekrutování dětských vojáků, ještě rozšířil. Navzdory snaze mnoha organizací v čele s OSN se tak bitvu proti zapojování dětí do válečných konfliktů ještě stále nepodařilo vyhrát. Proč se děti v bojích stále využívají a proč je nutné proti tomu bojovat?

12. 2. 2021


Vojáci při nástupu, Mantara Rose, Google, CC0

Pojem dětský voják se definuje jako „každá osoba mladší 18 let, která je součástí jakýchkoliv regulérních nebo neregulérních ozbrojených sil či ozbrojených skupin, v jakékoliv roli, včetně kuchařů, poslíčků, zvědů a ostatních, kteří nejsou rodinnými příslušníky. Definice zahrnuje dívky rekrutované za účelem sexu a nuceného manželství. Nevztahuje se tedy pouze na děti se zbraněmi.“[2] K využívání dětských vojáků v současné době dochází v Afghánistánu, Barmě, Demokratické republice Kongo, Somálsku, Jižním Súdánu, Súdánu, Sýrii, Iráku, Íránu, Mali, Jemenu, Kamerunu, Libyi a Nigérii.[3]

Odhaduje se, že dívek je v pozici dětských vojáků více než jedna třetina.[4] Jejich postavení se liší zejména díky štěstí (nebo smůle), ke komu se náhodně dostanou anebo za jakým účelem byly naverbovány, a to v drtivé většině případů proti své vůli. Nejčastěji vystupují v postavení sexuálních otrokyň, mohou však sloužit i jako vyzvědačky, služky nebo aktivní bojovnice.[5]

Právní úprava problematiky dětských vojáků

Zapojením dětí do válečných konfliktů dochází k porušení celé řady jejich základních práv. O kodifikaci chránící zájmy dětí se na mezinárodní úrovni zasloužila především Organizace spojených národů (dále také „OSN“). Její Valné shromáždění přijalo 20. 11. 1959 v New Yorku Deklaraci práv dítěte, která však nebyla právně závazná, ačkoliv ji přijaly všechny tehdejší státy (78 států).

Její nástupkyně, Úmluva o právech dítěte, přijatá 20. 11. 1989 v New Yorku již právní závaznosti nabyla. Ratifikovalo ji 193 států. Využívání dětských vojáků je stanoveno článkem 38 bodem 2, přičemž smluvním státům ukládá povinnost činit všechna proveditelná opatření, jejichž pomocí má být zabezpečeno, aby se osoby mladší 15 let přímo neúčastnily bojových akcí. Smluvní státy jsou povinny každých pět let podávat zprávu o implementaci Úmluvy o právech dítěte Výboru pro práva dítěte. Výboor je založený za účelem kontroly dodržování Úmluvy, v rámci čehož je oprávněn vydávat konkrétní doporučení daným státům.

Dne 25. 5. 2000 přijalo Valné shromáždění OSN v New Yorku Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (dále také „Opční protokol“), který, co se týče problematiky dětských vojáků, bezesporu ušel největší kus cesty. Stanovuje například zákaz přímé účasti osob mladších 18 let na bojových akcích (čl. 1) a zákaz povinného povolání těchto osob do ozbrojených sil (čl. 2). Dále upravuje podmínky pro dobrovolné povolání (čl. 3) a výjimku pro školy používané nebo řízené ozbrojenými silami státu (čl. 3 bod 5). Zvláštní úpravu dostaly i ozbrojené skupiny odlišné od ozbrojených sil státu, které nesmí osoby mladší 18 let používat v bojových akcích, ani povolávat (čl. 4).

Další relevantní právní úpravu nalezneme v Ženevských úmluvách (o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, o zacházení s válečnými zajatci, o ochraně civilních osob za války) nebo v Úmluvě Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (1999, Ženeva).

Soudní případy

První proces vedený před mezinárodním soudem (SCSL), ve kterém došlo k obvinění z využívání dětských vojáků, směřoval proti bývalým vůdcům Revoluční rady ozbrojených sil (AFRC – Armed Forces Revolutionary Council). Brima, Kamara a Kanu, velitelé účastnící se války v Sierra Leone, byli obviněni ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, které zahrnovaly zejména teroristické činy, znásilnění, vraždy nebo využívání dětských vojáků. Dětští vojáci v Sierra Leone byli obzvlášť nešťastnou událostí. K boji byli motivováni nátlakem a drogami, v důsledku čehož sami páchali řadu nelidských činů (např. popravy a usekávání rukou zajatcům). Brima, Kamara a Kanu byli v roce 2007 odsouzeni k trestům odnětí svobody v délce 50, 45 a 50 let. Proti rozhodnutí podali odvolání. Odvolací senát však jednomyslně potvrdil původní rozhodnutí. Nepomohla jim ani kasační stížnost.[6]

Asi nejznámějším případem, ve kterém figurovali dětští vojáci, je proces s bývalým liberijským prezidentem Charlesem Taylorem (lidově známým jako „Krvavé diamanty“). Ač hlavním důvodem zapsání tohoto případu do historie byla především otázka imunity prezidenta, nelze opomíjet řadu nelidských zločinů. Mezi ně patřilo i využívání dětských vojáků. Taylor podporoval protivládní rebely, kteří zabíjeli a mrzačili obyvatelstvo Sierra Leone. Nechával si za to platit diamanty, kterými financoval povstání v Libérii. Několikaletý konflikt provázelo vraždění civilistů i dětí, mučení, znásilňování, sexuální zotročování a únosy malých chlapců i dívek, ze kterých se stali dětští vojáci.[7] Soudní řízení s Charlesem Taylorem trvalo od roku 2008 až do konce roku 2011. Během této doby svědčilo 115 lidí (politici, vojenští velitelé, bojovníci, oběti konfliktu, včetně řady lidí s amputovanými končetinami, ale třeba i britská topmodelka Naomi Campbell). V roce 2012 soud Taylorovi uložil trest odnětí svobody v délce 50 let, odpykává si ho ve Velké Británii.[8]

Poslední případ, který jsem se rozhodla zmínit, pochází z Demokratické republiky Kongo. I přesto, že se tato republika s problémem dětských vojáků snaží bojovat, stále ji pustoší ozbrojené skupiny, ty děti verbují a využívají k boji. Mezi „verbíře“ patří i Thomas Lubanga Dyilo, vůdce UPC (Union of Congolese Patriots) a velitel vojenské jednotky FPLC (The Patriotic Forces for the Leberation of Congo). Ten cestoval od vesnice k vesnici a od jednotlivých rodin požadoval příspěvky na válečný konflikt – vydání jejich dětí, peněz nebo domácích hospodářských zvířat. V Demokratické republice Kongo jsou děti k naverbování náchylnější kvůli touze pomstít smrt rodinných příslušníků ve válce. Současně je k rekrutování může motivovat nepříznivá ekonomická situace. Zaměřením se na tuto skupinu lze získat snadno manipulovatelné vojáky, ochotné poslouchat a plnit vojenské rozkazy bez zbytečných otázek. Lubanga byl obviněn z řady zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Kromě verbování vojáků mladších 15 let mu ale před soudem kvůli nedostatku důkazů nic dalšího prokázáno nebylo. Nakonec byl odsouzen k 14 letům odnětí svobody, z čehož mu tehdy zbývalo pouze osm let, neboť šest strávil ve vazbě.[9]

Proč se dětští vojáci i přes zákazy a vysoké tresty stále využívají?

Ačkoliv právo používání dětských vojáků zakazuje, stále dochází k jeho porušování, a to i přestože se za něj ukládají poměrně vysoké tresty. Proč?

Kvůli nedostatečné emocionální a fyzické vyzrálosti lze dětské vojáky přesvědčit i k těm nejnebezpečnějším úkolům (např. k sebevražedným teroristickým útokům, v minulosti se jednalo např. o japonské sedmnáctileté piloty kamikadze nebo 12. tankovou divizi SS „Hitlerjugend“).

Dětští vojáci v současné době častokrát pocházejí z území, na nichž probíhá ozbrojený konflikt. Jejich rodiče konflikt většinou nepřežijí, takže dětské životy závisí na skupině, která se jich „ujala“, a proto jsou jí velmi loajální. Loajalita se ale kupuje i strachem – nejčastěji pohrůžkou smrtí, jejíž naplnění není neobvyklé. Dítě, které nesplní vše, co se mu řekne, není pro skupinu dostatečně užitečné. Děti jsou někdy dokonce nuceny podílet se na vyvraždění své rodiny, aby se neměly kam vrátit. Dostávají možnost volby mezi dvěma zly: „Buď zabiješ své rodiče a přežiješ aspoň ty, nebo zemřete všichni.“ Absence jiného zázemí mimo ozbrojenou skupinu a strach o život má vybudovat závislost dítěte na této skupině a odhodlanost slepě plnit veškeré rozkazy.

Další výhodou dětských vojáků jsou jejich nízké náklady. Ti, kteří byli naverbováni nedobrovolně, zpravidla nemají možnost prosadit si dobré zacházení. Mohou být rádi, že žijí. Jsou tedy ochotni bojovat jen za jídlo a ubytování, což je z ekonomických důvodů činí velmi výhodnými.

Navíc většina lidí s morálními zásadami, jakmile před sebou vidí malé dítě, alespoň na chvíli zaváhá, zda je opravdu nutné ho zabít. A to je ten čas, o který dětský voják vystřelí dříve. Nebo dojde blíž k cíli, u něhož se má odpálit.

Možnost výchovy ke stoprocentní poslušnosti, absence strachu, neuvědomování si následků svých činů, nízké ekonomické nároky, morální zábrany druhých ubližovat dětem, absence nebezpečí z pokusu o vzpouru díky nedostatečné fyzické i duševní vyzrálosti – to a mnoho dalšího dělá z dětí objekt zájmu ozbrojených skupin.[10]

Ospravedlnění právní úpravy – proč nechceme, aby k využívání dětských vojáků docházelo

Z výše uvedeného se může zdát, že život dětského vojáka není procházka růžovou zahradou zejména kvůli ozbrojené skupině nestátního charakteru. Ta v rámci válečného plenění rozšiřuje svou základnu o ty nejsnáze zmanipulovatelné a zastrašitelné, kteří v aktuální době neznamenají nebezpečí pro svou nevyzrálost a nebudou ho znamenat ani v budoucnu pro své začlenění do skupiny. Proč tedy osobám mladším 15 let zakazovat i dobrovolné vstupování do ozbrojených složek? Za úplatu nebo kvůli vlastenectví, které nutí děti bránit svou zemi sužovanou válkou?

Děti se mají učit a připravovat na své budoucí povolání. To se může na první pohled zdát jako lichý argument, protože když v zemi panuje válka, žádné budoucí povolání být ani nemusí. Za těchto okolností se může jevit jako nejvhodnější učit se bojovat a připravovat se na budoucí povolání vojáka, protože to je jediná cesta ke světlejším zítřkům. Jenže děti jsou ve věku, kdy si osvojují morální zásady, normy chování v konkrétní společnosti a na jejich základě si budují vlastní osobní a morální kvality. Je nejen společensky nežádoucí, aby mezi tyto osobní kvality patřilo: je správné zabít člověka, protože je to nepřítel, protože má jiné zájmy než já, protože neuposlechl rozkaz, protože mi to poručili ti, kteří mi platí, je správné sekat zajatcům ruce, aby nemohli držet zbraň. Ačkoliv tato úvaha může působit absurdně, v praxi se až překvapivě potvrzuje. Po skončení válečného konfliktu řada (nyní již často dospělých) lidí, kteří bojovali ještě jako děti, nemůže sehnat práci a nedaří se jim začlenit do běžného života. V důsledku toho se časem vrátí k tomu, co umí nejlépe – k boji. Nechají se najímat jako žoldáci. Bez ohledu na zájmy stran bojují za toho, kdo nabídne nejvíc. Jejich chování nebývá úplně příkladné. Nezdráhají se střílet po civilním obyvatelstvu, a to někdy i v zemi, v jejímž zájmu bojují. Na druhou stranu řada států raději obětuje cizí žoldáky než vlastní armádu.[11]

U dobrovolného rekrutování především v afrických státech bývá problém s tím, že „verbíř“ chce zvětšit svoji základnu, kvůli čemuž účelně cílí na děti, které může zlákat. Dětem z ekonomicky slabých poměrů nabídne možnost přivýdělku, dětem obětí války možnost pomstít své příbuzné nebo zneužívaným dívkám trpícím domácím násilím možnost utéct od násilníků (což se ne vždy povede).[12] Děti si v důsledku nedostatečné informovanosti, vzdělání a mentální vyzrálosti nemohou podané informace patřičně ověřit. Jejich (zdánlivě svobodné) rozhodnutí tedy vychází ve velké míře z neobjektivních podkladů.

U nedobrovolného (nuceného) rekrutování se do základních práv zasahuje poměrně zřejmým způsobem. Porušeno může být např. právo na život, zákaz mučení, právo na soukromý a rodinný život a řada dalších (záleží na konkrétní situaci a relevantní právní úpravě).

Dětští vojáci mají oproti dospělým vojákům mnohem méně zkušeností, obzvlášť ti, kteří byli naverbováni až během války. Nejhůře jsou na tom ti, kteří byli k boji donuceni, i když bojovat nechtějí a bojí se. Takovým jedincům se pak „pomáhá“ drogami, což může vést k absenci strachu ze smrti a ke ztrátě opatrnosti.[13] Výsledkem je velmi vysoká úmrtnost dětských vojáků. K záchraně řady z nich by přitom stačil jen delší a kvalitnější výcvik. Nasazováním těchto jedinců do přímých bojů tedy zbytečně mrháme dětskými životy.

Využívání dětí proti jejich vůli nebo se souhlasem opřeným o manipulativní informace zanechává v emocionálně dostatečně nevyvinutých jedincích velká traumata. Dětští vojáci častokrát trpí duševními poruchami, stresem a pocitem viny z vlastního přežití po celý zbytek života.[14]

 

Závěr

„Hraní si na vojáky“ zvyšováním fyzické kondice, učením se o zbraních, bojových postupech atp. dle mého názoru rozhodně neznamená problém pro společnost, obzvlášť jedná-li se o volnočasovou aktivitu. Problém přichází s praktikami ozbrojených organizací, pro něž nemá lidský život vysokou hodnotu a v dětech vidí levné prostředky, kterými lze (bez většího odporu a zbytečných otázek) dosáhnout zamýšleného cíle. Dostatečně je neodrazuje ani protiprávnost využívání dětských vojáků a riziko vysokých trestů.

Andrea Prägerová

studentka Právnické fakulty MUNI

[1] Vlčková, Tereza. Poznamenáni na celý život. Dětské vojáky rekrutují ve čtrnácti zemích světa [online]. iDNES.cz. 12. 9. 2020 [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/detsti-vojaci-valka-ozbrojene-konflikty-pruzkum-zprava-situace.A200729_104122_zahranicni_vlc

[2] Šunková, Zdenka. Dětští vojáci [online]. BACKGROUND REPORT. 2014 [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-D%C4%9Bt%C5%A1t%C3%AD-voj%C3%A1ci-HRC.pdf

Původní zdroj:

UNICEF. Cape Town Principles and Best Practices [online]. 27. – 30. 4. 1997 [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.unicef.org/emergencies/files/Cape_Town_Principles(1).pdf

[3] Department of state United States of America. TRAFFICKING IN PERSONS REPORT 20TH EDITION [online]. June 2020, s. 43. [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.state.gov/wp-content/uploads/2020/06/2020-TIP-Report-Complete-062420-FINAL.pdf

[4] Dětští vojáci [online]. LIDSKÁpráva.cz. [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: http://www.lidskaprava.cz/student/prava-deti/clanky/detsti-vojaci

[5] Šunková, Zdenka. Dětští vojáci [online]. BACKGROUND REPORT. 2014 [cit. 1. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-D%C4%9Bt%C5%A1t%C3%AD-voj%C3%A1ci-HRC.pdf

[6] Jalloh, Charles C., Osei-Tutu, Janewa. Prosecutor v. Brima, Kamara, and Kanu: First Judgement from the Appeals Chamber of the Special Court for Sierra Leone [online]. American Society of International Law. 20. 5. 2008 [cit. 2. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.asil.org/insights/volume/12/issue/10/prosecutor-v-brima-kamara-and-kanu-first-judgment-appeals-chamber

[7] Lžete! Za dětské vojáky a mrzačení nemohu, brání se Taylor v Haagu [online]. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. 14. 7. 2009 [cit. 3. 2. 2021]. Dostupné z: https://zahranicni.ihned.cz/c1-37779700-lzete-za-detske-vojaky-a-mrzaceni-nemohu-brani-se-taylor-v-haagu

[8] Bílková, Veronika. Cena za krvavé diamanty. Zvláštní soud pro Sierra Leone a proces s Charlesem Taylorem [online]. Trestněprávní revue. beck-online. 2013 [cit. 2. 2. 2021]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembrgnpxi4s7gfpxgxzrga&groupIndex=0&rowIndex=0#

[9] Kubíčková, Anna. Mezinárodní trestní soudnictví a problematika dětských vojáků na africkém kontinentu. Bakalářská práce. Praha, 2012, s. 18-20. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/h09lx/1BakalarskaPrace.pdf

[10] Ellesøe, M. Dětští vojáci mají novou práci. 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=mMpKK14Jw9g&t=1142s

[11] Ellesøe, M. Dětští vojáci mají novou práci. 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=mMpKK14Jw9g&t=1142s

[12] Šunková, Zdenka. Dětští vojáci [online]. BACKGROUND REPORT. 2014 [cit. 3. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-D%C4%9Bt%C5%A1t%C3%AD-voj%C3%A1ci-HRC.pdf

[13] Ellesøe, M. Dětští vojáci mají novou práci. 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=mMpKK14Jw9g&t=1142s

[14] Šunková, Zdenka. Dětští vojáci [online]. BACKGROUND REPORT. 2014 [cit. 3. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-D%C4%9Bt%C5%A1t%C3%AD-voj%C3%A1ci-HRC.pdf


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info