Jednou z nejčastějších situací, se kterou se setkáváme, je seznamování. Říká se, že na vytvoření prvního dojmu máme pouze 15 až 20 sekund. Během této krátké doby vytvoříme buď dobrý, nebo nedůvěryhodný , ba dokonce špatný dojem. Jak ale zanechat dojem dobrý, který ve hře o klienta hraje tak důležitou roli? Během 15 sekund se často stihneme jen představit, což znamená, že tuto disciplínu musíme skvěle ovládat. Pro úspěch je velmi důležité to, jak jsme upraveni. Větší důvěru a profesionalitu v nás bude vzbuzovat osoba v obleku nebo kostýmku než někdo v mikině a roztrhaných džínách. Jednoduše stále platí, že šaty dělají člověka. Na schůzku si nesmíme dovolit přijít v méně formálním oděvu než klient. Pozornost věnujeme nejen šatům, ale i svým vlasům, vousům, nehtům, které mají být ostříhané a upravené, a hygieně. Pomoci nám může i vkusně zvolený parfém. Tady ale pozor! Volíme parfém decentní, nevtíravý, aby protějšek neobtěžoval.

Nejen při schůzkách s klienty, ale i při soudních jednáních (u těch ještě více) dbáme na to, co máme na sobě. Právnická činnost je tradičně jedno z konzervativnějších povolání a tomu také musíme přizpůsobit svůj oděv.

Základem pánského šatníku je tmavý oblek (matně černý nebo v odstínu matné midnight blue), bílá a světle modrá košile s dlouhými rukávy, černé šněrovací společenské boty, kožený opasek s decentní sponou (opasek volíme v barvě obuvi ) a několik kravat. Kravaty se rychle okoukají, proto svůj šatník jednou za čas doplníme. Na soudní jednání jsou vhodnější kravaty s konzervativnějšími barvami a vzory. Pokud jde o barvy obleků, zapamatujme si toto pravidlo: tmavší oblek = formálnější oblek. Na důležitější jednání, schůzky a formálnější společenské události tudíž volíme tmavší barvy. Šedé obleky nosíme pouze přes den, do 18. hodiny. Poté je měníme za tmavé obleky, které na rozdíl od světlých smíme nosit 24 hodin denně. Obleky s výraznými vzory a barvami si raději necháme na volnočasové aktivity.

Ženy nemají v oblékání tak striktní pravidla jako muži. Žádné dámě by ale v šatníku neměl chybět kostýmek, který je velice univerzální. Lze ho různě kombinovat s dalšími doplňky a vytvořit z něj díky tomu jak formální, tak neformální outfit. Stejně univerzální jsou tzv. LBD (Little Black Dress) – malé večerní šaty. Jedná se o šaty nejčastěji pouzdrového střihu, s ramínky nebo bez a o různé délce (nad kolena i pod ně). Dámy by měly mít v zaměstnání zakrytá ramena, a pokud mají sukni nebo kratší šaty, p ak oblečené i punčochy nebo punčochové kalhoty. Mnoho módních stylistek prohlašuje, že v odstínech tělových barev jsou dávno ty tam, není to ale pravda. Pokud se podíváte například na princeznu z Walesu Kate Middleton, mnohými považovanou za módní ikonu, punčochové kalhoty jí na formálních událostech nikdy nechybí. Faux pas je naopak jít do společnosti bez nich. Na konzervativnější příležitosti nesmí chybět ani lodičky s uzavřenou špičkou, které jsou formálnější než ty se špičkou otevřenou. Délku podpatku volí každá žena sama. Do zaměstnání jsou vhodnější tlumené barvy, decentní vzory, nevyzývavý výstřih a přiměřená délka sukně.

Při představování se nejdříve představuje společensky méně významný tomu významnějšímu, ale ruku na potřesení podává jako první právě ten významnější. Žena je významnější než muž, starší je významnější než mladší a klient je významnější než osoba, která mu poskytuje určitou službu. Proč tomu tak je? Je to gesto, kterým projevujeme respekt a úctu dané osobě. Pro nás to znamená, že se klientovi představíme a počkáme, až nám nabídne ruku a představí se i on. Pozor si ale musí dávat ženy, které mají za klienty muže. Někteří muži totiž mohou ctít ženský element natolik, že se nebudou řídit pravidlem klient–poskytovatel služby. V takovém případě nabídne ruku jako první žena, i když klienta považuje za společensky významnějšího. Ruku nepodáváme jako leklou rybu, ale ani jako gladiátor. Stisk ruky by měl trvat zhruba 1–2 sekundy a vyvarujeme se familiárním poplácáváním druhou rukou. To si můžeme dovolit v rodinném kruhu, ale ne u klienta. Protějšku se díváme do očí a nezapomeneme se usmát. Druhou ruku nemáme v kapse a pánové si navíc zapnou knoflíček u saka. Ženy mohou při potřesení rukou sedět. Vstát by měly, pokud si ruku podávají například s výrazně starším mužem nebo s jinou ženou.

Pamatujme, že na schůzku přicházíme minimálně o 10 minut dříve, abychom se stihli připravit. V kavárně nebo v restauraci přenecháváme pohodlnější místa u stolu klientům. To jsou místa orientovaná zády ke zdi a s výhledem do místnosti. Díky tomu máme pocit většího bezpečí a neobtěžuje nás procházející obsluha. Pokud takové místo není k dispozici, pak klienty usazujeme na místo, ze kterého je výhled na vstupní dveře, případně na místo s výhledem z okna. Jiné je to u žen, které jsou na schůzce s klientem. V takovém případě na čestnější místo neusedá klient, ale žena. Lidé okolo neznají pracovní vztah mezi dotyčnými a mohli by muže považovat za neurvalého.

V případě, že se s klienty scházíme v kanceláři, měli bychom myslet na to, že pracoviště je naší vizitkou. V kanceláři bychom měli mít uklizeno, aby se klient ničeho neštítil a cítil se tam co nejpříjemněji. Jestliže schůzka není otázkou několika minut, měli bychom klientovi nabídnout občerstvení (minerálku, kávu nebo alespoň čistou vodu). Při schůzce by nás neměl nikdo rušit – to platí i pro náš mobil a chytré hodinky. Proto si raději vypneme veškerá upozornění a řešíme je až po schůzce. Pokud však čekáme důležitý hovor, není od věci, když to klientovi při začátku schůzky vysvětlíme a poprosíme ho o shovívavost .

Závěrem bych rád zmínil, že nejdůležitější z pravidel etikety jsou empatie, takt a zdvořilost. Můžeme dokonale ovládat pravidla pro stolování, oblékání a další, ale pokud se neumíme k druhým chovat ohleduplně a s úctou , jsou nám tyto dovednosti prakticky k ničemu. Není totiž většího prohřešku proti etiketě, než upozornit na pochybení druhého.

Pravidelné informace o etiketě najdete např. zde.