Současná literatura dosud soudnímu smíru mnoho prostoru nevěnovala. S monografií Výkon soudního smíru autora Jana Šamlota přichází zásadní změna. Ostatně sám autor uvádí, že se svou publikací povědomí o soudním smíru, a to zejména se zaměřením na jeho vykonatelnost a výkon, snaží zvýšit, neboť zejména oblast výkonu je v tuzemské i zahraniční literatuře spíše přehlížena a ve svém důsledku zanedbávána. Tuto snahu autora lze kvitovat, neboť o frekventovaných tématech se většinou píše snadněji.

Monografie je součástí edice Právní instituty, čemuž odpovídá výklad zaměřený na soudní smír jako institut a jeho teoretická východiska. Hlavní část publikace je nicméně, jak již sám název napovídá, zaměřena právě na výkon soudního smíru, a to jak na území České republiky, tak v mezinárodním měřítku.

Systematicky je publikace velmi přehledně rozdělena do šesti kapitol. První kapitola představuje nepostradatelný úvod do materie, neboť rozvádí obecnou povahu a historický vývoj institutu. Ve druhé kapitole se autor zaměřuje na pozitivněprávní vymezení soudního smíru v českém právu. Třetí a čtvrtá kapitola prostřednictvím výkladu o uznání a prohlášení vykonatelnosti (exequatur) připravují živnou půdu pro stěžejní kapitoly monografie, a sice kapitolu pátou, ve které autor komplexně pojednává o výkonu soudního smíru, a navazující kapitolu šestou, jež skrze výkon soudního smíru v přeshraničním kontextu dotváří celkový rámec publikace.

Výklad autora svědčí o velmi podrobné znalosti dotčené problematiky, která vyžaduje orientaci nejen ve vnitrostátní právní úpravě, ale i právu Evropské unie a mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána. Autor při výkladu postupuje systematicky, nezdráhá se konfrontovat se s dosavadními závěry odborné literatury, když předkládá vlastní argumenty a návrhy řešení de lege ferenda. Bez povšimnutí nelze ponechat ani pramennou základnu, která na poměrně subtilní publikaci (celkem 111 stran původního textu), čítá více než 200 zdrojů, přičemž z toho alespoň 50 zahraničních. O hloubce zpracování ostatně vypovídá i práce s poznámkovým aparátem, který obsahuje 439 poznámek pod čarou.

Zvláště kladně lze hodnotit nabídnutý přeshraniční kontext (zejména str. 80 a následující), jehož nesporný význam v rámci moderní globalizované společnosti autor identifikoval zcela správně. Účastníci sporu si totiž ve většině případů neuvědomují, že soudním rozhodnutím spor zdaleka nemusí skončit (a to bez ohledu na mezinárodní prvek), a tedy že zásadní roli hraje i to, zda a jakým způsobem bude možné provést výkon rozhodnutí (o to více právě ve vztazích s mezinárodním prvkem). Komplexní zhodnocení výkonu v kontextu práva Evropské unie a multilaterálních smluv tedy lze považovat za zásadní přínos monografie.

Lze-li publikaci, potažmo autorovi, cokoliv vytýkat, je to výběr bilaterálních smluv, jež mají z hlediska soudního smíru obsahovat určité zajímavé prvky. Vybrané bilaterální smlouvy (namátkou Albánie, Uzbekistán či Mongolsko; Rusko s ohledem na přetrvávající mezinárodní sankce záměrně neuvádí) jsou z obsahového hlediska nepochybně zajímavé, nicméně s ohledem na potenciální riziko vzniku sporu a následného soudního řízení vedoucího až k výkonu již tak zajímavé nejsou, neboť jejich aplikace musí být (minimálně z obchodního hlediska) velmi sporadická. V tomto ohledu by bylo vhodnější uvést například bilaterální smlouvu se Švýcarskem (kterou lze aplikovat namísto Luganské úmluvy), neboť zde je šance na její aplikaci (s ohledem obchodní vztahy mezi podnikateli z obou států) bezesporu vyšší.

Autor i navzdory výše uvedené výtce odvedl vynikající práci, protože takové zpracování problematiky výkonu soudního smíru v české odborné literatuře nemá obdoby. Monografie současně splňuje trendy moderních právních publikací, což ji činí nesmírně čtivou. Nezbývá než doufat, že publikace nalezne cestu k široké právnické veřejnosti, a snaha autora tudíž nepřijde vniveč.

ŠAMLOT, J. Výkon soudního smíru. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2022, 136 s. ISBN 978-80-7400-882-5.