Trestněprávní ochrana životního prostředí se v posledních letech stala tématem mnoha diplomových prací i několika článků,[1] ovšem nikdy tomuto tématu nebyla věnována celá monografie,[2] tedy alespoň ne v České republice. Na téma Environmental crime vznikla v zahraničí celá řada publikací, ze kterých vychází i recenzovaná kniha. Téma považuji za velmi aktuální vzhledem k probíhajícím změnám legislativy jak na národní,[3] tak evropské[4] úrovni.

Autorka se v recenzované publikaci na 235 stranách věnuje vcelku vyčerpávajícím způsobem ochraně životního prostředí prostředky trestního práva. Analyzuje a popisuje stávající trestněprávní nástroje, a to v oblasti mezinárodního, evropského a českého práva. Ačkoliv publikace vychází z autorčiny disertační práce, a tudíž přináší čtenáři obrovské množství informací na vysoké odborné úrovni, je kniha čtivá a dobře se v ní orientuje.

Publikace je logicky rozčleněna do pěti kapitol od obecných základů k jednotlivým specifikům. První kapitola se věnuje především úloze trestního práva v ochraně životního prostředí a zvláštnostem utváření trestněprávních norem v této oblasti. Opomenuty však nejsou ani další druhy odpovědnosti uplatňované v právu životního prostředí. Autorka tak v první kapitole čtenáře uceleně uvádí do problematiky odpovědnostních vztahů na úseku ochrany životního prostředí.

Druhá kapitola se soustředí na charakteristiku trestné činnosti proti životnímu prostředí a popis jejích specifických rysů. Autorka zde vyzdvihuje skutečnost, že environmentální kriminalita představuje kriminalitu s vysokými zisky a nízkými riziky, a zdůrazňuje problémy organizované environmentální činnosti či upozaďování trestných činů proti životnímu prostředí, jelikož se jedná o „trestné činy bez obětí“.

Vyzdvihnout je třeba třetí kapitolu, která se zabývá současným stavem mezinárodního trestního práva a možnostmi ochrany životního prostředí, a to jak za stavu ozbrojeného konfliktu, tak v období míru. Autorka se zaměřila na zločiny podle mezinárodního práva. Ve vztahu k těm je klíčová především analýza Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, který závěrem kapitoly podrobuje kritice. Přínos této kapitoly spatřuji jednak v tom, že toto téma je v české právní literatuře opomíjeno, a dále pak ve zmiňované kritice, kde se autorka nebojí poukázat na nedostatky mezinárodní úpravy z několika úhlů pohledu.

Čtvrtá kapitola pojednává o trestněprávních nástrojích ochrany životního prostředí v evropském unijním kontextu. Stěžejním je rozbor směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí z roku 2008,[5] která je nejdůležitějším evropským právním nástrojem v oblasti trestněprávní ochrany životního prostředí. Autorka se věnuje jejím pramenům, současnému stavu i možnému budoucímu vývoji.

Pátá kapitola rozebírá českou úpravu trestných činů proti životnímu prostředí. Analyzovány a popsány jsou zde trestní zákoník a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Autorka nevynechala ani relevantní judikaturu, zejména pak zpracovala celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu. V kapitole je popsán vývoj české trestněprávní ochrany životního prostředí a jsou rozebrány skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí i dalších trestných činů využitelných při ochraně životního prostředí.

Autorka vždy nabízí různé pohledy odborné veřejnosti či rozhodovací praxe, které kriticky hodnotí a doplňuje o vlastní názor. Neustále zdůrazňuje povahu chráněného zájmu – životního prostředí, díky čemuž čtenář lépe porozumí specifikům jeho trestněprávní ochrany.

Dle mého názoru se jedná o velmi zdařilou publikaci, která podává velké penzum informací, aniž by se čtenář cítil zahlcen. Autorka jistě prokázala výbornou orientaci v problematice.

Z typografického hlediska není publikaci co vytknout, z hlediska pravopisného se překlepy vyskytují jen velmi zřídka. Recenzovanou monografii můžu doporučit každému, kdo jeví zájem o studium trestního práva i práva životního prostředí. Kniha je svým teoretickým zaměřením vhodná zejména pro akademiky, ovšem určitě by neměla ujít pozornosti ani trestních soudců či státních zástupců.

FABŠÍKOVÁ, Tereza. Trestněprávní nástroje ochrany životního prostředí. Praha: Auditorium, 2021, 235 s. ISBN 978-80-87284-88-9.

[1] Viz např. FOJT, Dominik. Trestné činy proti životnímu prostředí v kontextu práva Evropské unie. Trestněprávní revue, 2021, č. 1, s. 16-–22; JELÍNEK, Jiří. K nové trestněprávní ochraně zvířat aneb trefit kozla. Bulletin advokacie. 2020, č. 6, s. 50. VOMÁČKA, Vojtěch. Požadavky práva EU na účinné trestání v ochraně životního prostředí. České právo životního prostředí. 2019, 3, s. 136–154.

[2] Poslední ucelenější publikací, která se zabývá odpovědností v právu životního prostředí je JANČÁŘOVÁ, Ilona a kol. Odpovědnost v právu životního prostředí – současný stav a perspektivy. Brno: Masarykova univerzita, 2013.

[3] Viz novela trestního zákoníku – zákon č. 114/2020 Sb.

[4] Rada (EU) pro spravedlnost se na svém jednání dne 9. 12. 2022 dohodla na svém mandátu pro jednání s Evropským parlamentem o směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí a nahrazení směrnice 2008/99/ES – podrobněji viz MIŠÚR, Peter. Rada (EU): Dohoda o mandátu o směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí. Ius Focus, 16. 1. 2023.

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008, o trestněprávní ochraně životního prostředí.