Správní trestání představuje rozsáhlou a náročnou agendu (a to nejen pro správní orgány), o čemž svědčí i množství judikatury a odborné literatury.[1] Recenzovaná publikace je tak vítaným „praktickým průvodcem“ zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který v roce 2017 sjednotil do té doby roztříštěnou úpravu správního trestání.

Autorky se v knize na 264 stranách věnují jeho jednotlivým ustanovením a jejich aplikaci na přestupkové řízení (nejen) v oblasti ochrany životního prostředí. Struktura publikace se tedy shoduje s členěním zákona – celkem osmnáct kapitol, krom první, odpovídá jednotlivým hlavám zákona , pro čtenáře je tak přehledná a jednoduše se v ní orientuje. Vedle toho, že kniha zahrnuje snadno srozumitelná vysvětlení pravidel a postupů přestupkového řízení, obsahuje také praktické příklady, které usnadňují pochopení tématu i úředníkům bez právního vzdělání. Přestože nabízí obecný pohled na problematiku přestupků, zaměřuje se na klíčové aspekty relevantní pro orgány zabývající se ochranou životního prostředí.

Autorky analyzují rozsáhlou soudní praxi, což umožňuje čtenářům seznámit se s různými právními názory na správní trestání, které se v praxi vyskytují. Za malý nedostatek však považuji skutečnost, že autorky předem nevymezily pojem „zákony na úseku životního prostředí“. Například v podkapitole 1.3 uvádí, že se zákaz činnosti neukládá u přestupků dle zákonů na úseku životního prostředí. Z formulace plyne, že těmito zákony nejspíše myslí složkové a průřezové předpisy práva životního prostředí. Ale mezi tyto zákony už nejspíše nezařazují třeba zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, či zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství , které uložení trestu zákazu činnosti umožňují. Vyzdvihnout je však třeba kapitolu 4.d Ukládání správních trestů za více přestupků (souběhy), ve které autorky použitím vhodných příkladů čtenáři srozumitelně vysvětlují i velmi složité právní pojmy, jako jsou souběhy či totožnost skutku (zejména principy konzumpce či poměr speciality).

Dle mého názoru se jedná o velmi zdařilou monografii, která podává velké penzum informací, aniž by se čtenář cítil zahlcen. Ačkoliv se kniha zaměřuje na zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přináší i přesahy do jiných předpisů, jako jsou složkové předpisy práva životního prostředí nebo zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

Z typografického hlediska není dílu co vytknout, z hlediska pravopisného se překlepy vyskytují jen velmi zřídka. Ačkoliv je recenzovaná publikace určena zejména úředníkům působícím u orgánů ochrany životního prostředí, mohu ji doporučit každému, kdo jeví zájem o studium správního práva a práva životního prostředí. Kniha by určitě neměla ujít pozornosti ani správním soudcům.

Citace knihy: JELÍNKOVÁ, Jitka; HAVELKOVÁ, Svatava. Přestupky v praxi orgánů ochrany životního prostředí. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2021. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-839-9.

[1] Za publikace, které vyšly po účinnosti zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, je třeba zmínit například: FRUMAROVÁ, Kateřina. Správní trestání. Vyd aní první. Praha: Leges, 2017. ISBN 8075022505 nebo PRÁŠKOVÁ, Helena. Nové přestupkové právo. Praha: Leges, 2017. Teoretik. ISBN 978-80-7502-221-9.