Recenze knihy Předběžná opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí

Nakladatelství Wolters Kluwer ČR připravilo v roce 2019 již druhé vydání publikace Předběžná opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí. Autorkou je soudkyně Krajského soudu v Brně Kateřina Čuhelová, která se tématu dlouhodobě věnuje. Kniha je součástí edice Právo prakticky, je volně dostupná v právním informačním systému ASPI a představuje uceleného praktického průvodce touto problematikou.

29. 9. 2020 Jakub Pohl

Předběžná opatření by měla sloužit k relativně rychlému (byť dočasnému) řešení situace, kdy jsou ohroženy či zasaženy právem chráněné zájmy. Tím spíše je třeba trvat na rychlosti přijetí opatření, jedná-li se o ochranu před domácím násilím, neboť chráněnými zájmy jsou v tomto případě důstojnost, zdraví (fyzické i psychické), či dokonce samotný život člověka. Jedním z předpokladů pro rychlé a tudíž účinné poskytnutí ochrany je jasná a přehledná právní úprava. Jestliže tyto požadavky nesplňuje, může dokonce subjekty, jimž má sloužit, od oprávněné žádosti o ochranu odrazovat. Vytvořit podmínky k tomu, aby oběti domácího násilí nebyly tímto způsobem odrazovány, je mimo jiné i cílem recenzované publikace.

Publikace komplexně postihuje institut předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí, a to ve všech jeho fázích – od samotného sepsání návrhu až po zánik či případné zrušení soudem. Jedná se o praktického průvodce pro všechny, jichž se tato problematika týká, ať už jde o navrhovatele, odpůrce, státní zastupitelství, či samotný soud. S ohledem na skutečnost, že z důvodu objektivní nepřípustnosti[1] nepodléhá rozhodnutí o předběžném opatření přezkumu dovolacím soudem, který nemůže tímto způsobem plnit funkci sjednotitele rozhodovací praxe soudů, jsou otázky související s předmětnou problematikou v rámci rozhodování soudů řešeny rozdílně. A to i přesto, že vydané předběžné opatření (zejména v rámci teritoriální ochrany) může na relativně dlouhou dobu významně zasahovat do práv odpůrce. Rozhodovací praxe soudů se například může lišit v závislosti na tom, v působnosti kterého odvolacího soudu dané řízení ve věci vydání předběžného opatření probíhá.

Z hlediska praktičnosti lze zejména ocenit, že autorka poskytuje u jednotlivých dílčích otázek (krom srozumitelně vyargumentovaných odpovědí) i typové příklady z rozhodovací praxe soudů, jakož i vzorové části jednotlivých podání a soudních rozhodnutí. Závěr každé podkapitoly je navíc doplněn o několikařádkové shrnutí jejího obsahu. Kniha rovněž upozorňuje na to, které skutečnosti jsou pro soud v rámci specifik rozhodování o předběžném opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí rozhodné. Dále jakým způsobem je vhodné vylíčit skutkový stav a jaké důkazy mají být navrženy, aby mohl být osvědčen, a účastník řízení tak unesl jak břemeno tvrzení, tak důkazní břemeno. Přestože je tato problematika zejména pro laickou veřejnost poměrně složitá, jsem toho názoru, že i poučený laik vybavený touto publikací dokáže úspěšně překonat většinu překážek a problémů, které mohou v rámci řízení o vydání předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí vyvstat.

Kniha samotná je rozdělena do tří částí. První je věnována vymezení pojmu domácí násilí, jeho definičních znaků, pojmu stalkingu a vývoji právní úpravy. Ačkoliv se jedná o část nejkratší, zastává v rámci publikace velmi významnou roli. Jsou v ní obsaženy praktické návody k určení, zda se v daném případě o domácí násilí skutečně jedná. Rovněž napomáhá čtenářům pochopit složitost situace, v níž se oběť domácího násilí nachází, když předestírá důvody, pro něž se oběť nezřídka (pro vnějšího pozorovatele zcela nelogicky) rozhodne v objektivně nefunkčním „soužití“ setrvávat. Porozumět uvažování oběti domácího násilí je důležité i z toho důvodu, že dospěje-li skutečně k rozhodnutí setrvat v takovémto vztahu s násilníkem, pak není možné poskytnout jí ochranu proti její vůli, přičemž i veřejný zájem na potrestání násilníka musí v takovém případě ustoupit.[2]

Druhá část nese název „HMOTNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA“ a zabývá se předpoklady nařízení předběžného opatření a věcnou legitimací účastníků řízení. Vhodnějším pojmenováním by však bylo spíše „hmotněprávní předpoklady vyhovění návrhu“. Pojednává totiž zejména o  § 751 až § 753 občanského zákoníku[3], přičemž pravidla v těchto normách obsažená jsou převážně procesního charakteru. Za nejzajímavější pasáž této části pokládám autorčin závěr a k němu se vztahující argumentaci, že na ochranu před stalkingem se rovněž použije úprava předběžných řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí (obsažená v § 400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních), přestože spolu násilník a oběť nikdy netvořili rodinu ani neměli společné obydlí.[4] Autorka přiznává, že zprvu (po nabytí účinnosti „nového“ občanského zákoníku) zastávala názor opačný, avšak poté, co se s případy domácího násilí a stalkingu začala setkávat v rámci své rozhodovací praxe, jej změnila. Dospěla tedy k tomu, že domácí násilí a stalking se vyznačují mnoha shodnými rysy a že neexistuje legitimní důvod, proč by se u „obyčejného“ stalkingu právní úprava obsažená v § 400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních nepoužila, jestliže panuje převážná shoda na tom, že ji lze aplikovat v rámci tzv. expartner stalkingu.

Třetí část pak pojednává o všech fázích řízení o předběžných opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí (od zkoumání podmínek řízení až po zánik předběžného opatření) a nese název „PROCESNÍ ÚPRAVA“. V této části považuji za obzvlášť zajímavé řešení otázky subsidiárního užití§ 75c odst. 4 o. s. ř. i ve věcech předběžných opatření upravených v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Autorka nejprve představuje argumenty pro podpůrnou aplikaci tohoto ustanovení i argumenty zastánců opačného názoru. Poté prezentuje stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. Cpjn 202/2016, které se kloní k užití uvedeného ustanovení. Následně uvádí důvody, proč se stanoviskem nesouhlasí a uzavírá, že takovýto nesouhlasný postup byl ze strany Ústavního soudu aprobován.

Ostatně přijetí zmíněného stanoviska Nejvyšším soudem bylo nejspíše jednou z hlavních okolností, jež přiměly autorku k aktualizaci publikace ve formě jejího druhého vydání. To mimo jiné obsahuje rozšířené pojednání o problematice stalkingu, obsáhlejší řešení otázky konkurence předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí v rámci trestního a civilního řízení, více praktických příkladů, četnější řešení modelových situací a aktuální rozhodovací praxi soudů.

Je třeba ocenit, že autorka se v publikaci nevyhýbá ani složitějším otázkám, na jejichž řešení nepanuje v rámci odborné veřejnosti shoda. Svůj závěr přitom podporuje rovněž poměrně ucelenou argumentací (jak jen to formát a koncept „praktické příručky“ dovolují), aniž by tím jakkoli utrpěla přehlednost a čtivost textu samotného. Vzhledem k tomu, že autorka je soudkyní Krajského soudu v Brně, objevují se v publikaci citace a parafráze zpravidla právě rozhodnutí soudů v rámci jeho působnosti. V některých případech však bohužel není zřejmé, zda je soudem posuzovaná konkrétní otázka rozhodována v rámci působnosti ostatních odvolacích soudů rozdílně, nebo na řešení panuje shoda. Některé pasáže mohou na čtenáře působit až dojmem, že v publikaci obsažená argumentace a závěry z ní ke konkrétním otázkám vyplývající se plně uplatní pouze před Krajským soudem v Brně, což ovšem pochopitelně není pravdou.

 

Závěrem lze zopakovat, že pro styl a přehlednost, s jakými je publikace psána, je možné ji doporučit prakticky komukoli, kdo se s řešenou problematikou dostane do kontaktu.[5] Pro srozumitelnost argumentace spolu s komplexností řešených otázek ji lze doporučit jak studentovi práv, tak již praktikujícímu právníkovi.

Publikace: Čuhelová Kateřina. Předběžná opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí. 2. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 138 s.

Jakub Pohl

Autor je interním doktorandem na Katedře občanského práva Právnické fakulty MUNI

[1] § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

[2] Srov. v recenzované publikaci rovněž parafrázovaný nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 2523/10.

[3] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).

[4] Čuhelová s. 24–29.

[5] Zejména neziskové organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí ji dozajista ocení.

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info