Recenze knihy Právní postavení nezletilého uprchlíka

Recenzovanou publikaci vydalo v roce 2019 nakladatelství Leges. Pod taktovkou uznávaného odborníka na azylové právo Dalibora Jílka na ní kooperovalo vícero expertů zabývajících se právy dětských uprchlíků. Svým tématem se jedná v českém právním prostředí o neotřelé dílo. Jeho snahou je přiblížit postavení dětských uprchlíků širší právní a též laické veřejnosti.  

8. 2. 2021

O právním postavení nezletilého uprchlíka by bylo možné napsat stovky (ne-li tisíce) stran a stále by tato problematika nebyla obsahově vyčerpána. Autoři si byli obšírností jimi zvoleného tématu vědomi a za bod svého zájmu si zvolili především „koncept“ nezletilého uprchlíka bez doprovodu. Tento termín přineslo unijní azylové a migrační právo a hojně se rozšířil též v české právní terminologii.

Publikace se člení do šesti kapitol. Většinou z nich prostupuje právě téma dítěte bez doprovodu. Nejde však o ryze právní text. Autoři prokázali schopnost práce též s jinými mimoprávními disciplínami, jako je např. sociologie a psychologie. Dokladem budiž první kapitola pojednávající o dítěti a jeho vnímání ze strany společnosti. Popisuje čtyři základní teorie pohledu na dítě a jeho vývoj. Čtenář si zde může připadat jako posluchač filozofické fakulty a občas je nucen tyto stránky číst i vícekrát. Autorům ale nelze upřít snahu vnést do díla kapku neprávního nádechu, který se propojuje s právní problematikou v druhé části kapitoly. Autoři v ní rozebírají nahlížení na dítě ze strany nejrůznějších instrumentů mezinárodního práva.

Druhá kapitola se zabývá problematikou procesních záruk dítěte bez doprovodu. Její začátek je věnován možná až příliš podrobnému historickému exkurzu do právní úpravy postavení nezletilých dětí bez doprovodu. Autoři snad vedeni snahou o co nejpodrobnější deskripci vývoje jejich postavení se jím zaobírají na více než čtyřiceti stranách. Čtenář lačný pouze po v praxi využitelných informacích to jen stěží ocení. Historický úvod však může bezpochyby zaujmout čtenáře s hlubším zájmem o vývoj mezinárodního azylového práva se zaměřením na nezletilé uprchlíky. Samotný název druhé kapitoly získává své opodstatnění až v druhé podkapitole, která se soustředí na analýzu relevantních ustanovení Úmluvy o právech dítěte ve vztahu k procesním zárukám dětí bez doprovodu. Autoři závěrem kapitoly čtenáři sdělují, že procesní záruky dětí bez doprovodu jsou v Úmluvě obsaženy implicitně, a to v jednotném souboru zásad a pravidel.

Za velmi zdařilou a přínosnou lze považovat třetí kapitolu, která velmi přehledně zpracovává opatrovnictví nezletilých osob bez doprovodu. Věnuje se též oficiální definici pojmu „nezletilých bez doprovodu“ ve světle mezinárodního a unijního azylového práva. Vyzdvihnout lze práci s unijními předpisy, jejich rozbor a vzájemnou komparaci. Čtenář tím získá detailní přehled o zpracování problematiky v právu Evropské unie. Nechybí ani konkrétní statistiky ohledně nezletilých dětí bez doprovodu překračujících hranice unijního prostoru. Institut opatrovnictví nezletilých bez doprovodu autoři uchopili jak z pohledu analýzy právní úpravy jej regulující, tak z pohledu kvalifikace a schopností vyžadovaných od osob působících v roli opatrovníků, přičemž poukazují na klíčovou roli a úlohu opatrovníka pro děti účastnící se azylových řízení. Lze též vyzdvihnout, že autoři v závěru kapitoly poukázali na případy dobré praxe opatrovnictví v několika členských státech Evropské unie.

Taktéž čtvrtá kapitola se zaměřuje na analýzu unijního práva. Soustředí se zejména na relevantní ustanovení procedurální směrnice[1] ve vztahu k přístupu dětí bez doprovodu v řízení o mezinárodní ochraně. Autoři pracují jak s dikcí směrnice, tak s rozsáhlou komentářovou literaturou příslušných mezinárodních organizací (zejm. UNHCR). Text staví analyzovanou právní úpravu do souvislosti s doporučeními mezinárodních organizací co se týče ucházení nezletilých žadatelů o mezinárodní ochranu. To z něj činí zajímavý komparační celek zejména pro právní profesionály působící v dané oblasti.

Zásada sloučení rodiny společně se zásadou nejlepších zájmů dítěte tvoří ústřední téma páté kapitoly. Autoři se v ní věnují jak mezinárodnímu, tak evropskému (včetně unijního) zakotvení těchto zásad.  Kapitola poslouží zejména čtenářům s hlubším zájmem o problematiku nejlepšího zájmu dítěte. Proces posuzování nejlepších zájmů migrujících dětí je v kapitole přehledně zpracován.

Poslední kapitola recenzované publikace se zabývá zajištěním migrujících dětí a alternativám k tomuto institutu z pohledu mezinárodního i unijního práva. Autoři se též věnují samotnému procesu rozhodování o zajištění dětí. Kapitola může být dále přínosná pro profesionály působící v oblasti práce s nezletilými dětmi, se kterými jsou vedena řízení o udělení mezinárodní ochrany (a řízení s nimi související).

Kniha je celkově velmi kvalitně zpracována. Nevyskytují se v ní žádné zásadní pravopisné chyby a poznámkový aparát je obsahově velmi bohatý. Autoři nezapomínají ani na obšírnou komentářovou literaturu mezinárodních organizací zabývajících se právy dětských uprchlíků. Lze dále ocenit, že se autoři zaměřili nejen na rozbor právních předpisů, ale vnesli do díla též poznatky z praxe. Publikaci bych doporučila zejména čtenářům s hlubším zájmem o práva nezletilých uprchlíků, ať už studentům či právním profesionálům působícím v této oblasti. 

 

Kateřina Kasalová

autorka je interní doktorandkou na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty MUNI a současně působí jako asistentka soudce Nejvyššího správního soudu

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění).


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info