Recenze knihy Nakládání s cizí věcí v soukromém právu

Publikaci vydalo v roce 2020 nakladatelství Leges. Jejím autorem je Petr Dostalík, působící jako docent na Katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho bohatá publikační činnost se vztahuje převážně k tématům římskoprávním, která zpracovává působivým a neotřelým způsobem. V řadě svých publikací komentuje příslušná ustanovení občanského zákoníku, jehož inspiračním zdrojem bylo častokrát právě římské právo.  

18. 7. 2021 Silvie Koldasová

Autor ve svých publikacích (a tato není výjimkou) prokazuje, že římské právo, právo pandektní, právo československé a úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, mají nejen svou historickou hodnotu, ale mohou zásadním způsobem přispět ke správné interpretaci i aplikaci nyní platných a účinných právních norem.

Recenzovaná kniha se člení do šesti kapitol. Každá z nich představuje skupinu případů, při nichž dochází k nakládání s cizí věcí proti vůli jejího vlastníka. Všechny kapitoly spojuje skutečnost, že se jedná o zásah do cizí majetkové sféry, čímž dochází k narušení majetkové rovnováhy mezi vlastníkem věci a tím, kdo věc upotřebil v neprospěch vlastníka. Cílem publikace je představit způsoby, jak je tato dysbalance v různých historických pramenech vyrovnávána.

První kapitola nazvaná Accessio pojednává o akcesi, tedy spojení jedné věci s jinou, když jedna z nich (původně samostatná) se stává nesamostatnou součástí věcí druhé. V rámci této kapitoly lze vyzdvihnout hlavně množství fragmentů z Digest, jejichž prostřednictvím autor ukazuje praktická řešení tehdejších právních problémů. Na závěr kapitoly autor uvádí příklady akcese v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), mezi které řadí nejen naplaveninu ve smyslu § 1068 OZ, ale v širší optice také problematiku náhrady při stavbě na cizím pozemku. Strž ve smyslu § 1069 OZ naopak zařazuje autor nikoliv pod případy akcese, ale věnuje se jí v druhé kapitole Alluvio,[1] Avulsio.[2]

Třetí kapitola Specificatio je z hlediska počtu stran nejobsáhlejší a věnuje se zpracování, tedy přeměně věci v jinou. Autor kritizuje pojetí současné doktríny, protože dle něj teorie nedostatečně rozlišuje mezi přepracováním a spojením, jejichž rozdíly v textu vysvětluje zejména v podkapitole Specificatio v pruském právu, ale také mezi zpracováním a smísením. Autor v této kapitole podrobuje úpravu specifikace v OZ kritice a navrhuje vhodnější řešení inspirované zákonem č. 40/1964 Sb.

Za velmi přínosnou lze považovat kapitolu čtvrtou, tedy Versio in rem,[3] a to zejména s ohledem na pasáže, jež se zabývají rozdíly mezi institutem versio in rem a bezdůvodným obohacením. Na rozdíl od komentáře autorského kolektivu pod vedením Petra Tégla a Filipa Melzera, který uvádí, že z důvodu široké koncepce bezdůvodného obohacení není pro institut versio in rem již žádný aplikační prostor[4] autor recenzované publikace s tímto tvrzením nesouhlasí s ohledem na jím předkládané historické příklady a názory Jaromíra Sedláčka, z nichž do značné míry vychází. Aniž by bylo nutné přiklonit se na tomto místě ke kterémukoliv z autorů, již samotná existence odborné diskuse na toto téma je jevem nanejvýš příznivým, který může českou právní vědu značně posunout.

Pátá kapitola Lex Rhodia de iactu se věnuje Rhódskému námořnímu zákonu v souvislosti s problematikou bezdůvodného obohacení a recepcí tohoto zákona, přičemž poslední kapitola, nazvaná Nakládání s cizí věcí v krajní nouzi, na tento text volně navazuje, když v úvodu popisuje vztah krajní nouze a lex Rhodia. Následující část je věnována krajní nouzi jako takové, přičemž přínosné jsou zejména modelové situace, které autor v knize podrobně rozebírá.

Jak autor sám trefně poznamenává, s případy upotřebení věci nepochybně souvisí také základní zásada bezdůvodného obohacení, tedy že se nikdo nemůže obohatit na úkor jiného. Autor nejenže poskytuje přehledný výklad šesti skupin případů, při nichž dochází k nakládání s cizí věcí proti vůli jejího vlastníka, ale často jej také doplňuje o rozdíly mezi úpravou bezdůvodného obohacení. Na tomto místě se sluší zmínit, že k této problematice má autor blízko s ohledem na jeho předchozí publikaci Condistiones – Ke kořenům bezdůvodného obohacení,[5] kterou lze čtenářům pro bližší pochopení souvislostí rovněž doporučit. 

 

Nakládání s cizí věcí v soukromém právu je po odborné stránce kvalitní knihou, a to zejména v historických pasážích. Jejím primárním cílem jistě bylo představit čtenářům vybrané instituty římského práva a nastínit jejich následný vývoj. Byť se autor dotýká i moderního civilního práva, již jeho odborným zaměřením je dáno, že se nejedná o ústřední motiv knihy a závěry vztahující se k nyní platnému občanskému zákoníku vykazují určitou zkratkovitost. Tuto skutečnost však nelze vnímat jako negativum, ale naopak jako vítaný bonus k jinak perfektně zpracovaným historickým výkladům, na které mohou nyní navázat autoři zabývající se právě platným právem. Kladně lze hodnotit také bohatý poznámkový aparát a přehled literatury, který představuje zásadní průřez nejen důležitými historickými prameny, ale také komentářovou literaturu a zahraničními zdroji.

Publikaci doporučuji nejen čtenářům s hlubším zájmem o římské právo a právní dějiny, ale všem, kteří chtějí prohloubit své znalosti soukromého práva v oblastech, jako je nepřikázané jednatelství, upotřebení cizí věci k prospěchu jiného, bezdůvodné obohacení a způsoby originárního nabývání vlastnického práva, neboť právě k bližšímu pochopení těchto a dalších institutů kniha čtenáře vede. Díky tomu publikace není pouze shrnutím historických pramenů, ale aktuálním dílem, které přispívá k rozvoji soukromého práva jako takového.

DOSTALÍK, Petr. Nakládání s cizí věcí v soukromém právu. Praha: Leges, 2020, 152 s.

Silvie Koldasová

interní doktorandka na Katedře občanského práva Právnické fakulty MUNI a asistentka soudce Nejvyššího soudu

[1] V českém překladu originární způsob nabytí vlastnického práva k naplavenině.

[2] V českém překladu originární způsob nabytí vlastnického práva ke strži.

[3] Užití majetkové hodnoty ve prospěch jiné osoby nebo věci.

[4] MELZER, Filip a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081.  Praha: Leges, 2018, s. 1624.

[5] DOSTALÍK, Petr. Condictiones: Ke kořenům bezdůvodného obohacení. Praha: Auditorium, 2018, 240 s.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info