Autor ve svých publikacích (a tato není výjimkou) prokazuje, že římské právo, právo pandektní, právo československé a úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, mají nejen svou historickou hodnotu, ale mohou zásadním způsobem přispět ke správné interpretaci i aplikaci nyní platných a účinných právních norem.

Recenzovaná kniha se člení do šesti kapitol. Každá z nich představuje skupinu případů, při nichž dochází k nakládání s cizí věcí proti vůli jejího vlastníka. Všechny kapitoly spojuje skutečnost, že se jedná o zásah do cizí majetkové sféry, čímž dochází k narušení majetkové rovnováhy mezi vlastníkem věci a tím, kdo věc upotřebil v neprospěch vlastníka. Cílem publikace je představit způsoby, jak je tato dysbalance v různých historických pramenech vyrovnávána.

První kapitola nazvaná Accessio pojednává o akcesi, tedy spojení jedné věci s jinou, když jedna z nich (původně samostatná) se stává nesamostatnou součástí věcí druhé. V rámci této kapitoly lze vyzdvihnout hlavně množství fragmentů z Digest, jejichž prostřednictvím autor ukazuje praktická řešení tehdejších právních problémů. Na závěr kapitoly autor uvádí příklady akcese v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), mezi které řadí nejen naplaveninu ve smyslu § 1068 OZ, ale v širší optice také problematiku náhrady při stavbě na cizím pozemku. Strž ve smyslu § 1069 OZ naopak zařazuje autor nikoliv pod případy akcese, ale věnuje se jí v druhé kapitole Alluvio,[1] Avulsio.[2]

Třetí kapitola Specificatio je z hlediska počtu stran nejobsáhlejší a věnuje se zpracování, tedy přeměně věci v jinou. Autor kritizuje pojetí současné doktríny, protože dle něj teorie nedostatečně rozlišuje mezi přepracováním a spojením, jejichž rozdíly v textu vysvětluje zejména v podkapitole Specificatio v pruském právu, ale také mezi zpracováním a smísením. Autor v této kapitole podrobuje úpravu specifikace v OZ kritice a navrhuje vhodnější řešení inspirované zákonem č. 40/1964 Sb.

Za velmi přínosnou lze považovat kapitolu čtvrtou, tedy Versio in rem,[3] a to zejména s ohledem na pasáže, jež se zabývají rozdíly mezi institutem versio in rem a bezdůvodným obohacením. Na rozdíl od komentáře autorského kolektivu pod vedením Petra Tégla a Filipa Melzera, který uvádí, že z důvodu široké koncepce bezdůvodného obohacení není pro institut versio in rem již žádný aplikační prostor[4] autor recenzované publikace s tímto tvrzením nesouhlasí s ohledem na jím předkládané historické příklady a názory Jaromíra Sedláčka, z nichž do značné míry vychází. Aniž by bylo nutné přiklonit se na tomto místě ke kterémukoliv z autorů, již samotná existence odborné diskuse na toto téma je jevem nanejvýš příznivým, který může českou právní vědu značně posunout.

Nakládání s cizí věcí v soukromém právu je po odborné stránce kvalitní knihou, a to zejména v historických pasážích. Jejím primárním cílem jistě bylo představit čtenářům vybrané instituty římského práva a nastínit jejich následný vývoj. Byť se autor dotýká i moderního civilního práva, již jeho odborným zaměřením je dáno, že se nejedná o ústřední motiv knihy a závěry vztahující se k nyní platnému občanskému zákoníku vykazují určitou zkratkovitost. Tuto skutečnost však nelze vnímat jako negativum, ale naopak jako vítaný bonus k jinak perfektně zpracovaným historickým výkladům, na které mohou nyní navázat autoři zabývající se právě platným právem. Kladně lze hodnotit také bohatý poznámkový aparát a přehled literatury, který představuje zásadní průřez nejen důležitými historickými prameny, ale také komentářovou literaturu a zahraničními zdroji.

Publikaci doporučuji nejen čtenářům s hlubším zájmem o římské právo a právní dějiny, ale všem, kteří chtějí prohloubit své znalosti soukromého práva v oblastech, jako je nepřikázané jednatelství, upotřebení cizí věci k prospěchu jiného, bezdůvodné obohacení a způsoby originárního nabývání vlastnického práva, neboť právě k bližšímu pochopení těchto a dalších institutů kniha čtenáře vede. Díky tomu publikace není pouze shrnutím historických pramenů, ale aktuálním dílem, které přispívá k rozvoji soukromého práva jako takového.

DOSTALÍK, Petr. Nakládání s cizí věcí v soukromém právu. Praha: Leges, 2020, 152 s.

[1] V českém překladu originární způsob nabytí vlastnického práva k naplavenině.

[2] V českém překladu originární způsob nabytí vlastnického práva ke strži.

[3] Užití majetkové hodnoty ve prospěch jiné osoby nebo věci.

[4] MELZER, Filip a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081.  Praha: Leges, 2018, s. 1624.

[5] DOSTALÍK, Petr. Condictiones: Ke kořenům bezdůvodného obohacení. Praha: Auditorium, 2018, 240 s.