Recenze knihy Filosofie práva 

Nakladatelství Nugis Finem Publishing vydalo v roce 2020 Filosofii práva. Kniha vznikla jako kolektivní dílo autorů pod taktovkou Tomáše Sobka a Martina Haply. Jedná se o první knihu z řady Iurium Handbook Series. Popisuje různé pohledy na právo jako vědu a dále vliv právní filosofie na ústavní právo a na základní práva.

19. 3. 2021 Jakub Novák

Filosofie práva patří bezesporu mezi důležité disciplíny právní teorie. Mnoho velkých myslitelů historie se v té či oné fázi své tvorby zabývalo právem, pravidly chování a jednáním lidstva. Snad každý z dominantních filosofických směrů úvahy o právu obsahoval. Stačí jmenovat několik významných právních filosofů jako Herberta Harta, Jeremyho Benthama či Niklase Luhmanna a každému je hned jasné, že by tato oblast neměla zůstat na chvostu našeho zájmu.

Kniha samotná je rozdělena do dvou částí. První z nich se věnuje směrům současného právního myšlení. Zaměřuje se především na hlavní myšlenky a rozklíčování důležitých idejí jednotlivých směrů. Nečekejte tedy žádné historické exkurzy do života filosofů nebo souborné převyprávění jejich děl. Druhá část se zaměřuje na spojení právní filosofie a současného ústavního práva. Popisuje fungování státu a jeho jednotlivé prvky z filosoficko-právního pohledu.

Část první – směry současného právního myšlení

První kapitola knihy je věnována jedné z nejrozšířenějších teorií nahlížení na právo, a to právnímu pozitivismu. V průběhu věků ho prosazovalo mnoho autorů. „Nejde o jednu konkrétní teorii práva, spíše se jedná o velmi rozmanitou tradici právního myšlení,“ uvádí publikace. Nelze tudíž zmínit pouze jednu jeho přesnou definici. Kniha shrnuje dvě základní myšlenky právního pozitivismu. Za prvé, že právo je lidským výtvorem, konkrétně výsledkem normotvorné činnosti. Za druhé, že je nezbytné rozlišovat dva přístupy -  jaké právo skutečně je a jaké by právo mělo být. 

Druhá kapitola je kritikou právního pozitivismu. Mezi nejvýraznější kritiky patří Lon Fuller, který naopak prosazoval přirozenoprávní teorii a spojení práva s morálkou. „Fuller viděl nezbytnou souvislost mezi právem a morálkou prostřednictvím toho, co v právním řádu považoval za účel,“ uvádí kniha. Další kritikou pozitivněprávního přístupu je například užívání právních principů a zásad dle Roberta Alexyho a Ronalda Dworkina. Například Dworkin pod pojmem princip vidí „standard, který má být dodržován, poněvadž to vyžaduje spravedlnost, slušnost, popřípadě morálka.“

Třetí kapitola popisuje právní realismus z několika pohledů, které obecně prosazují, že se právo stává důležitým až v momentě jeho realizace. Tedy až ve chvíli jeho dopadu na společnost nebo jedince. Právní realismus se tak snaží o praktický vhled do právní teorie, právo vidí jako nástroj, mechanismus či „magii“.

Ve čtvrté kapitole se dozvídáme o tzv. Critical legal studies. Jde o směr, který se zaměřuje na zhodnocení práv poskytovaných menšinám a podobným sociálním skupinám, dále na úpravu těchto práv v rámci samotného právního řádu. Zabývá se také různými konvencemi ve vnímání těchto skupin, stereotypizací a předsudky.

Obsahem páté kapitoly je ekonomická analýza práva. Popisuje vztah mezi právem a ekonomikou a jejich vzájemné působení. Je zřejmé, že právní úprava ovlivňuje chod ekonomiky, ať už vnitrostátně, nebo na mezinárodní úrovni. Ekonomika jako taková ale také znatelně zasahuje do normotvorného procesu a poskytuje mu nástroje, jak lépe reflektovat celospolečenskou situaci, například prostřednictvím ekonomického fenoménu blahobytu. Poslední kapitola se věnuje systémovým teoriím v právu. Shrnuje množství rozmanitých přístupů jako např. evoluční teorii práva. Obecně lze říci, že právo vnímají jako jeden z mnoha systémů, který ve společnosti funguje. Snaží se propojit vzájemné fungování například práva a politiky nebo i více abstraktních systému jako například práva a náboženství. 

Část druhá – filosofie práva v ústavním prostoru

První kapitola je zaměřena na problematiku veřejného rozumu. Zabývá se především legitimitou politické moci. Snaží se vysvětlit, jak může právní systém fungovat ve společnosti rozdílných názorů i hodnot. Řeší názorové střety na politické a právní úrovni.

Osmá kapitola popisuje historický vývoj konstitucionalismu a ústav, dále jejich typologii. V neposlední řadě řeší také problémy dneška z pohledu ústavnosti, jako je odklon některých států od liberalismu a svobody i přes faktickou existenci jejich ústavy nebo trend populismu, který se šíří politickými systémy všude na světě. 

Kapitoly devět a deset se zaměřují více na jedince. Devátá kapitola popisuje ústavní identitu. Pod toto téma spadá vnímání ústavy jako takové občany, jejich ztotožnění se s jejími myšlenkami i ideály. Kapitola desátá se zabývá subjektivními právy jedince. Subjektivní právo je chápáno jako možnost jedince chovat se určitým způsobem, který je chráněn zákonem. Kapitola se dále věnuje ochraně těchto práv a také tzv. hohfeldovským pozicím vyjadřujícím různá postavení subjektů ve společnosti především z pohledu práva, povinností, vlivů a nároků.  

Jedenáctá kapitola je věnována lidskoprávní problematice. Stěžejním tématem je původ a legitimita lidských práv a s tím spojené problémy, jako je například jejich ochrana. Kapitola dvanáctá popisuje téma proporcionality, tj. především metody přezkumu ústavnosti omezování lidských práv. Je zřejmé, že z důvodu zachování právní jistoty, ochrany jedince a jeho osobních práv není možné bezmyšlenkovitě tvořit právní předpisy bez ohledu na ochranu jejich adresátů, kteří z podstaty disponují základními právy. Metody přezkumu proporcionality postupují obvykle dle několika kritérií, kterými jsou legitimita, vhodnost, potřebnost a finální poměřování. 

Poslední kapitola nese název Současná filosofie státu. Zde je opět nejprve popsán vývoj posledních let, proměna státu a nahlížení na něj. Vytyčeny jsou také tři současné náhledy na stát z pohledu současného etatismu. 

Závěr

Kniha Filosofie práva je opravdu velice zdařilým dílem shrnujícím nejdůležitější i nejaktuálnější otázky z oblasti právní filosofie a právního myšlení. Výrazným kladem celé publikace je názorová diverzita autorů a jejich vysoká odbornost. 

Na druhou stranu je kniha publikací veskrze odbornou. Laikovi by tedy pravděpodobně příliš čtivá nepřipadala, pokud by se mu podařilo prodrat se odbornou terminologií a mnohdy abstraktními koncepty. Studentům práv i právním odborníkům lze knihu jen doporučit pro vlastní obohacení a možné rozšíření obzorů a způsobů uvažování.

Martin Hapla v úvodu knihy uvádí: „Pokud jde o filosofii práva, i ona jistě může být bezvýrazná, odtržená od života, šedivá, ale také tyto charakteristiky ani v nejmenším mít nemusí. Naopak může u lidí vyvolávat otázky, podněcovat je k diskuzi a k přemýšlení, obohacovat je.“ Věřím, že tato kniha ukazuje čtenářům právě onen druhý pohled, že rozdmýchává uvažování a pomáhá tak plodit originální a zajímavé myšlenky.

 

Knihu můžete zakoupit zde: https://publishing.nugisfinem.org/filosofie-prava/ 

SOBEK, Tomáš. HAPLA, Martin a kol. Filosofie práva. Iurium Handbook Series. Brno: Nugis Finem Publishing, 2020, 485 s.

Jakub Novák

redaktor Práva21 a student Právnické fakulty MUNI

e‑mail:

Kniha Filosofie práva je první vlaštovkou plánované edice Iurium Handbook Series. Foto: Filosofie práva, Nugis Finem, dostupné z: https://www.nugisfinem.org/aktuality/novy-prirustek-do-rodiny-knih-filosofie-prava   


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info