Vzhledem k tomu, že se jedná o první publikaci podobného charakteru v České republice, označila bych ji také za dlouho očekávanou. Publikace s názvem Elektronizace správy daní a podtitulem Právní aspekty si proto zaslouží pozornost odborné veřejnosti. Charakter knihy je dán právě podtitulem, neboť se autor věnuje zejména právním aspektům jednotlivých postupů a také jejich mezím. Kniha je členěna do pěti kapitol s tím, že poslední kapitolou je závěr, kde autor shrnuje své poznatky.

První kapitola se věnuje nezbytnému vymezení pojmů správy daní a elektronizace správy daní. Autor se zde pečlivě zabývá teoretickým vymezením pojmů a institutů a přitom velmi vhodně pracuje s literaturou. Díky tomu je možné si nejen utvořit komplexní obrázek o tématu elektronizace správy daní, ale také v průběhu četby sledovat pestrou paletu zdrojových publikací z oblasti finančního práva a případně se inspirovat pro příští četbu. Ač se zdá tato kapitola být ryze teoretická, její poslední podkapitola se již věnuje obsahu a trendům elektronizace správy daní. Autor naráží na problematiku mlčenlivosti při správě daní a obecně na postupy nakládání s informacemi. Pro nadšence kontroly politických slibů autor pokračuje programovými dokumenty jednotlivých vlád v oblasti elektronizace daňové správy od roku 1993. V závěru kapitoly se věnuje oblastem správy daní, které jsou nejčastěji elektronizovány v zahraničí. Samo o sobě pak hovoří to, že dle dostupných dat Fóra OECD pro správu daní používají správci daně pokročilé metody k analýzám dat nejčastěji při  výběru případů pro kontrolní postupy.

K jádru publikace, tj. právním aspektům řešené problematiky, se autor dostává již v následující kapitole. Na začátku autor konstatuje, že je nezbytné, aby právní úprava elektronizace správy daní měla oporu v právní normě zakotvené v zákoně nebo v právním předpisu vydaném na základě zákona. Autor zdee pojednává také o elektronických dražbách a vymáhání daňových nedoplatků a jeho účelnosti. V následující podkapitole se zaměřuje na elektronickou komunikaci při správě daní. Dle něj je za a priori nevhodnou pro doručování písemností nezbytné považovat elektronickou poštu. Je tomu tak zejména proto, že autentifikace odesílatele, případně zřizovatele a uživatele elektronické pošty, je v tomto případě komplikovaná a je velmi snadné informace s ní spojené podvrhnout. Speciální pozornost věnuje autor formulářovým podáním, jejichž zákonnosti se v minulosti ve svých nálezech věnoval také Ústavní soud České republiky. Okruh informací požadovaných po daňovém subjektu v rámci formulářového podání musí být specifikován zákonem. To představuje jakýsi mantinel pro jinak velmi oblíbená formulářová podání, která mají obecně mnoho výhod, jako například snadné zpracování v nich uvedených dat.  

Bezpochyby důležitou je část třetí, která se věnuje informačním systémům. Autor zde upozorňuje, že v současnosti používané informační systémy Finanční správy České republiky a Celní správy České republiky[1] nevychází ani z daňového řádu,[2] ani ze zákona o Finanční správě České republiky.[3] Shromažďování a analýza informací o daňových subjektech ale znamená také možný zásah do soukromí při správě daní. Základním prostředkem ochrany informací je daňová mlčenlivost, která zavazuje jak samotného správce daně, tak osoby zúčastněné na správě daní. Tato ochrana by měla fungovat také mezi jednotlivými úředními osobami správce daně navzájem. Jak autor trefně poznamenává, to, aby byla mlčenlivost dodržována a informace chráněny, by mělo být zejména v zájmu správce daně, protože jedině pak bude zachována důvěra mezi ním a daňovými subjekty. Právě důvěra je základním kamenem pro výběr daní, který by měl být ctí, nikoli trestem. V dalších částech kapitoly autor řeší zejména ochranu osobních informací, GDPR a vhodně zařadil také ochranu informací při mezinárodní výměně informací.

V návaznosti na výše uvedené principy uvádí autor dále jejich aplikovatelnost při správě daní. Zde má význam upozornit například na omezenost principu elektronizace jako volby. Při správě daní totiž existuje množství případů, u nichž je vyžadováno, aby bylo podání učiněno pouze elektronicky. Mezi další principy patří odpovědnost daňového subjektu nebo postupné zavádění elektronizované podoby právního institutu.

Závěr je věnován výsledkům autorova výzkumu a jsou v něm prezentovány odpovědi na výzkumné otázky. Veskrze se jedná o shrnutí celé v knize zkoumané problematiky. Autor zde například uvádí, proč je současná právní úprava elektronizace v oblastech specifických pro správu daní nedostatečná.

Knihu lze doporučit všem čtenářům, kteří se o oblast elektronizace správy daní zajímají. Pro ty, kdo se v oblasti orientují, nabízí mnoho trefných úvah a představení možných problematických oblastí elektronizace správy daní. Pro ty, kteří o správě daní prozatím tuší pouze málo, doporučuji předně prolistovat daňový řád. Kniha je psaná čtivě a je bohatá na informace. Vzhledem k tomu, že se kniha jmenuje Elektronizace správy daní, postrádám v ní ucelené shrnutí současného stavu elektronických instrumentů a obecně stavu elektronizace daňové správy v České republice. Autor je sice zmiňuje v textu, ale pro čtenáře, kteří se touto oblastí zabývají méně, by bylo vhodné uceleně na jednom místě uvést alespoň jejich základní přehled. Jelikož má publikace podtitul Právní aspekty, je možné, že si autor praktickou stránku a přehled institutů a jejich detailní analýzu ponechává pro svou další knihu s jiným podtitulem. Pokud ano, velmi ráda si ji v budoucnu zakoupím a přečtu.

Tuláček, M. Elektronizace správy daní. 1. vydání. Praha: Leges, 2020, 216 s. ISBN 978-80-7502-434-3.

[1] ADIS (automatizovaný daňově informační systém)

[2] Zákon č. 280/2009 Sb.

[3] Zákon č. 456/2011 Sb.