Noc práva – co jsme viděli a slyšeli?

Marcel Kratochvíl

Moot Court – simulace kárného řízení

Chtěla-li by si většina lidí něco představit pod pojmem soudní řízení, v úvahu by asi nejčastěji přicházely dvě rozkmotřené strany, popř. státní zástupce vznášející obžalobu. Na tento stav krásně zareagoval Nejvyšší správní soud (NSS), když si pro veřejnost připravil interaktivní simulaci kárného řízení. Příchozí se rozdělili do dvou skupin, snažili se nalézt co nejpřesvědčivější argumenty právě pro svoji stranu a následně se vrhli do simulace v místech, kde kárná řízení opravdu probíhají. Kárně obviněný soudce vyjadřoval své kontroverzní politické názory na veřejnosti a na sociálních sítích, dopustil se ale takovým jednáním kárného provinění? Kárné řízení se soudcem určitě není obvyklé a laická veřejnost by s ním do tak živého kontaktu přišla jen stěží.

Debata o zasahování soudní moci do volebního procesu

Zájem o debatu byl opravdu velký, nejreprezentativnější místnost v budově se úplně zaplnila. Diskuzi plnou postřehů bývalého předsedy NSS Vojtěcha Šimíčka, akademiček Marie Zámečníkové a Moniky Hanych a členů volebního senátu NSS Petra Mikeše a Ivo Pospíšila moderoval odborník na volební právo Pavel Molek. Dozvěděli jsme se o spoustě niterných myšlenek a frustrací samotných členů volebního senátu ve spojitosti se zneplatňováním voleb a tím, jaké musí být splněny podmínky, než se opravdu zmáčkne „červené tlačítko“. Obrovské vášně vyvolalo téma přepočtu preferenčních hlasů v celém Středočeském kraji po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Přepočítávání tehdy zaměstnalo celý soud, přineslo však svůj výsledek, kdy se pořadí kandidátů ODS skutečně změnilo a Martin Kupka se tak stal poslancem.

Prohlídka budovy Nejvyššího správního soudu

Prohlídka budovy soudu probíhala v průběhu odpoledne a večera hned čtyřikrát, aby tuto příležitost mohlo využít co nejvíce lidí. Během procházení nejdůležitějšími místnostmi se zabrousilo do historie celé budovy. Pochopitelně bylo možné se seznámit s kuriozitami, jako je např. relikt barokního opevnění v podzemí, štukový strop v jednom z poschodí a všudypřítomné fotografie. Ty jsou převážně dílem bývalého předsedy NSS Michala Mazance, spatřit jsme na nich mohli bývalé i současné členy soudu, ale i pár roztomilých koček.

Anna Pěničková

Na akci Noc práva 2024 jsem měla možnost zúčastnit se besedy se třemi významnými soudci Ústavního soudu České republiky: Danielou Zemanovou, Janem Wintrem a Vojtěchem Šimíčkem. Moderátorem diskuse byl Vlastimil Göttinger, generální sekretář této významné instituce. Během setkání bylo představeno několik klíčových témat. Jedno z nich se týkalo možností, které občané mají, pokud se chtějí obrátit na Ústavní soud. Další otázkou, která vyvolala zájem, byla možnost, že některá rozhodnutí Ústavního soudu mohou být vnímána jako aktivistická. Soudci připustili, že při některých kontroverzních záležitostech může jejich rozhodnutí vypadat aktivisticky, ale vždy se snaží držet zásad spravedlnosti a respektu k ústavě a ochraně menšiny.

Další aspekty diskuse zahrnovaly právní psaní, roli Ústavního soudu jako ochránce demokracie, ale i konkrétní témata, jako je valorizace důchodů, postavení queer osob či svěřování nezletilých do péče. Opět se potvrdilo, že Ústavní soud hraje v českém právním systému klíčovou roli, která je důležitá pro udržení rovnováhy a ochrany občanských práv a svobod.

Jana Vábek Marková

Já jsem se zúčastnila kurzu Legal Recruiters - LinkedIn pro právníky. Daný kurz vedli manželé Vikovi, které uživatelům LinkedInu netřeba představovat. Seminář začal obecným povídáním o této nejstarší "dinosauří" sociální síti s panem Vikem. Praktické části, tj. toho, jak si profil správně nastavit a vyladit, aby lákal pozornost, se chopila jeho manželka. Praktické příklady a ukázky profilů doplnily a oživily jejich výklad.

Barbora Mitášová

Do akce Noc práva se už tradičně zapojil i Nejvyšší správní soud. Pod taktovkou jeho místopředsedkyně Barbary Pořízkové pracovníci soudu připravili nabitý program, který přilákal velké množství návštěvníků. Ti se mohli zúčastnit několika komentovaných prohlídek budovy a během prohlídky se dozvědět něco o historii budovy soudu nebo fungování správního soudnictví. Asistenti soudců se podělili také o zajímavosti týkající se nejedné výzdoby soudu. Účastníci prohlídek teď již vědí, proč se patru, kde sídlí předseda soudu, říká „les“, kde se na NSS vzaly kočky z Provence nebo proč se přenáší fotografie soudců z prvního patra do plenárního sálu a naopak. A pokud se některý z hostů cítil trochu ve stresu, mohl si vyzkoušet antistresové posouvání regálů knihovny.

Co by to bylo za návštěvu soudu, pokud by si návštěvníci nemohli vyzkoušet, jak takové soudní řízení probíhá. NSS si pro návštěvníky připravil dvě simulovaná kárná řízení (tzv. moot courty), ve kterých příchozí mohli vystupovat jako kární žalobci nebo kárně obvinění. Projednávaná kauza se týkala svobody projevu soudců a jejích limitů a s přípravou argumentace návštěvníkům ochotně pomohli asistenti soudců. Celé řízení pak proběhlo před kárným senátem složeným se soudců NSS, kteří si připravili naprosto autentický rozsudek včetně detailního odůvodnění.

Kromě kárného řízení je specialitou NSS také volební soudnictví, proto pomyslným zlatým hřebem programu byla debata o zasahování soudní moci do volebního procesu. Pro ty, kteří se necítili na simulovaný proces, ale chtěli si vyzkoušet roli správního soudce, měl NSS přichystanou mini úlohu, která spočívala v rozhodnutí, zda cyklista musí podle zákona využít cyklostezku, která je zároveň určená i pro pěší. Svoji odpověď, ano či ne, potvrdili účastníci vhozením míčku do příslušného hlasovacího válce.

Jakub Novák

Dvě po sobě jdoucí přednášky na téma právního jazyka a psaní přineslo již téměř klasické duo: soudkyně Nejvyššího správního soudu Michaela Bejčková a lektor právního psaní a asistent soudkyně Ústavního soudu Štěpán Janků. Byť tyto přednášky (zřejmě) nebyly synchronizované a vznikaly samostatně, bylo velmi užitečné absolvovat je obě. Vzájemně se totiž doplňovaly a vytvořily o to komplexnější pohled na jazyk používaný v právních textech a na to, jak jej používat lépe. Navíc tam, kde Michaela Bejčková představila jen to nejdůležitější či nejzajímavější z dané oblasti, Štěpán Janků ve čtyřhodinovém vyčerpávajícím (v dobrém!) semináři postihl téměř celou šíři právního psaní a zanechal účastníky a účastnice nejen v úžasu, ale také s praktickými tipy na to, jak své psaní zlepšit. Oběma patří velké díky!

Jan Martínek

Živé natáčení podcastu Přepište dějiny

Pokaždé, když se ocitnu v aule naší fakulty, je to takový malý svátek – ten sál budí jakousi hrdost nebo respekt snad v každém, kdo ho navštíví. Tentokrát to byli pánové Stehlík a Groman, známé hlasy z podcastu Přepište dějiny. Celé povídání zahájil děkan PrF doc. Škop, po kterém už se ujalo slova "hvězdné duo". Posluchači se přenesli do raných let Československé republiky a vyslechli si eskapády, které provázely vznik první ústavy. Došlo jak na základní historické údaje, tak na pikantnosti, po kterých se sálem rozléhal smích posluchačů. Dozvěděli jsme se, jak to bylo s pohledem Národovců, jak si otcové zakladatelé pohráli s národnostními menšinami a zda se na tvoření ústavy podílely také ženy-poslankyně (no schválně, hádejte). Celá debata byla nahrávána a vyjde jako jedna z epizod podcastu.

Ústavní soud

Pokud je výskyt v aule malým svátkem, pak na Ústavním soudě je to bezesporu svátek velký. Dnešní večerní debata, o kterou se postarali ústavní soudci Daniela Zemanová, Vojtěch Šimíček a Jan Wintr, se točila kolem otázek publika. Soudci odpovídali na svůj vztah k justici, ústavnímu soudnictví nebo na aktuální otázky spojené s valorizací důchodů. Celkově se jednalo o příjemnou třešničku na závěr letošní Noci práva.

Tereza Kotlasová

V divadle Husa na provázku, v samém srdci Brna, měla veřejnost v rámci Noci práva možnost zhlédnout autorskou hru s názvem Nenávist v obsazení členů Fakultní divadelní společnosti. Představení verbatim divadla pojednávalo o soudním procesu s Leopoldem Hilsnerem, domnělým vrahem Anežky Hrůzové. Diváci mohli se zatajeným dechem sledovat, co znamenala tzv. „hilsneriáda“ pro soudní síně tehdejší doby. K dramatičnosti scén přispěla i skutečnost, že představení bylo hráno ve sklepním sále divadla. Za doprovodu hudby a osvětlení tak měl divák možnost zažít opravdový pocit tísně z nespravedlnosti (nejen) soudního procesu.