Kapička potu z čela mi stekla,
z kofeinu ruce se znatelně třásly,
poslední hodina vskutku se vlekla,
s odbitím půlnoci laptopy zhasly.
Tam venku za okny začalo bouřit,
silný déšť na okno hlasitě bubnoval,
strážný před budovou začínal kouřit,
pod stříšku z betonu ani se neschoval.
Přistála zpráva do datové schránky,
rád bych se vyplakal, nemám však komu,
pro slzy v očích už nepřečtu stránky,
strážný je ve vlaku na cestě domů.
Teď s hlavou v dlaních sám sebe se ptám,
proč jen je dnešní noc tak strašně smutná,
rád bych šel domů, však moc práce mám,
večeře od ženy strážnému chutná.
Wi-Fi síť jako kapka deště spadla,
strážný je se ženou, hlasitě vzdychl,
květina na stole pomalu zvadla,
stal jsem se právníkem, aniž bych zpychl.
Autor: Adam Holubář
Text byl zaslán do soutěže Právnická povídka 2019.