Lidskoprávní přesah románu Severka
Lidská práva jsou v Severní Koreji pouze abstraktním pojmem, se kterým si nikdo hlavu neláme. Jak to ale mají vysocí straničtí představitelé a jejich rodiny? Mají vůbec důvod utíkat „na jih“?
Krajina tluče pode mnou zarýváním podpatků do dlaždic,
vzdouvají se kopce respirace ad hoc - u mě, u tebe, u nich.
Tmavý talár protíná chodbu úzkou,
se stínem úzkosti tančím skrz síň.
Koktejl chtění, bdění, snahy a příslibů míchám,
bez třešniček a paraplat.
Vliv času neznám, kráčím rázně,
případ přidělil mi seznam.
Jsem pragmatik, taky alergik a ty lhář a nostalgik.
Já nemám v zahradním domku uklizeno, ale ty máš za skříní taky špínu.
Podání srší čistým vzduchem a umírněností.
Zatímco nahryzána tkví se,
spravedlnost ve spise.
Konec hloupostí, od toho jsme tu my!
Krok suň krok,
myšlenky míjí blok.
Jak můžu soudit, když často padám?
Kryji si záda,
můj úřad tiskne mi dlaň.
Rozhárané odsoudím k trestu odnětí štěkání.
Tklivé básně skládejte jeden druhému.
Uvidíme,
co přinese druhé stání.
Autorka: Aneta Bednářová
Báseň obsadila první místo v soutěži Právnická povídka 2019, kategorie Báseň.
Lidská práva jsou v Severní Koreji pouze abstraktním pojmem, se kterým si nikdo hlavu neláme. Jak to ale mají vysocí straničtí představitelé a jejich rodiny? Mají vůbec důvod utíkat „na jih“?
Podobně jako jiné „Noci“ – kostelů, muzeí, divadel... – je i Noc práva, pořádaná spolkem Nugis Finem, již tradiční položkou v kalendáři téměř každého právníka či právničky. Ani letos, na pátém ročníku, jsme nechyběli...