„V posledním ročníku na gymnáziu, když jsem nechal plavat své sportovní ambice, jsem se začal daleko více věnovat čtení. Vždy jsem četl rád, ale tentokrát jsem začal i přemýšlet o tom, co čtu, zaměřil jsem se i na jiné žánry než fantasy nebo detektivky. A vzhledem k tomu, že s psaním souvislejších textů a například slohových prací jsem nikdy neměl problém, řekl jsem si, že bych se mohl pokusit sepsat i něco svého. Musím přiznat, že v úvodu mě to hned přešlo, neboť jsem najednou zjistil, že po dvou odstavcích nevím, co bych vlastně psal. K oněm dvěma odstavcům jsem se pak vrátil až o asi dva roky později, možná proto, že jsem se potřeboval něčím zabavit, nebo jsem se dokonce potřeboval něčím uklidnit. A tyto potřeby byly už zjevně daleko silnější než „filosofické osvícení" ze střední školy, jelikož už nezůstalo u dvou odstavců, ale vznikla první kniha. Vyžadovalo to spoustu práce, sebedůvěry a trpělivosti, ale považuji to za svůj největší dosavadní úspěch. Vyrovná se tomu snad jen dopsání diplomové práce, protože z toho jsem měl docela strach.

Jestli mě při psaní něco inspiruje, je to skutečný svět, ve kterém žiji. Něco tak krásného, ale zároveň absurdního, je dle mého názoru dostatečnou inspirací. Příběhy v mých knihách jsou sice fiktivní, jenže je to, že jsou lidé schopni lásky, víry, nenávisti, sobectví nebo pokrytectví, skutečně možné považovat za fikci? Vytvářím smyšlené postavy, nevycházím ze skutečných událostí, ale přesto pochybuji, že vymýšlím něco nového.

Pokud někoho mé dvě vydané knihy zaujaly nebo zaujmou, může se těšit na třetí knihu, která by mohla vyjít letos v září, byť s jistotou v dnešní době nelze říct nic. Při práci na své nové knize jsem se snažil poučit z předchozích chyb a nedostatků a věřím, že, stejně jako Luciferova pomsta, bude i tato nová kniha obrovským krokem kupředu. Myslím, že můžu prozradit, že jsem dostal příležitost v novém nakladatelství, které mi nabídlo posunout moji tvorbu zase o úroveň výš.

Vždy pro mě byla nejdůležitější moje rodina, vždy jsem se mohl spolehnout na jejich podporu a velmi si vážím, že jsem se zrovna do této rodiny mohl narodit. Vysokoškolské vzdělání jistě může rozvíjet vědomosti a určitě poskytuje i větší a pochopitelně mnohdy i lukrativnější možnosti společenského uplatnění. Kdo je jaký člověk, to však příliš neovlivní.“

Boris Steinbauer, spisovatel a student Právnické fakulty Univerzity Palackého. Foto: archiv Borise Steinbauera