Ústavněprávní rozměry migrace: Ochrana lidských práv na vnějších hranicích EU očima slovinského ústavního soudu

Mezinárodní základy pod tlakem reality

Úvod setkání připomněl důležitou roli, kterou v ochraně uprchlíků stále má Ženevská úmluva z roku 1951 a Newyorský protokol z roku 1967. Tyto dokumenty tvoří hlavní základ mezinárodního uprchlického práva. Klíčový je v nich princip non-refoulement, tedy zákaz hromadného nebo nebezpečného vracení lidí do míst, kde jim hrozí nebezpečí pro život nebo svobodu. Jak ale Dr. Kogovšek Šalamon ukázala na datech a mapách migračních tras, dnešní Evropa čelí složitým výzvám, které testují odolnost těchto tradičních pravidel v praxi.

Přednášející se podrobně věnovala novému Paktu o azylu a migraci, který znamená velkou změnu v rámci EU. Pakt zdůrazňuje přísnější kontroly vnějších hranic, rychlejší azylové postupy a povinnou solidaritu mezi členskými státy. Ty si mohou vybrat mezi relokacemi a finančním příspěvkem do společného fondu. Zajímavým teoretickým i praktickým pojmem, který Pakt rozvíjí, je tzv. fikce nevstupu (fiction of non-entry). Jde o právní konstrukci, kdy je na osobu, která už je fyzicky uvnitř členského státu (například v tranzitní zóně na hranici nebo na letišti), pohlíženo, jako by na území EU vůbec nepřišla. Přednášející však důrazně varovala před zneužitím této fikce. Ani v těchto prostorech stát nesmí žadatele odmítnout bez řádného individuálního posouzení a zajištění právních záruk.

Slovinská cesta: Když ústavní soud řekne „dost“

Hlavní část výkladu byla komparace rozhodnutí slovinského Ústavního soudu. Ten se v posledních letech opakovaně musel postavit politickým pokusům obejít ústavní pravidla pod záminkou migračních krizí. Když Slovinsko v reakci na migrační vlnu z let 2015 a 2016 zavedlo do zákona o cizincích nouzovou klauzuli, která umožnila hromadně blokovat přístup k azylu, slovinský Ústavní soud tuto úpravu v roce 2019 zrušil. Rozhodl, že je v rozporu s ústavním právem na lidskou důstojnost, zákazem nelidského zacházení a unijním právem. Když vláda podobná opatření znovu zavedla novelou z roku 2021, v dubnu 2025 následovalo další zásadní rozhodnutí soudu (nálezy sp. zn. U-I-52/22, U-I-202/23). Soud jasně řekl, že slovinská ústava zná za běžných okolností jen běžný režim a ústavou definovaný stav nouze, který ale nebyl vyhlášen. Hromadný příchod cizinců nebo záměrná „instrumentalizace migrace“ ze strany třetích států (podobně jako krize na litevsko-běloruské hranici) nedávají státu právo pozastavit unijní procedurální směrnice a hromadně upírat lidem právo na individuální posouzení jejich žádosti. Takový postup není v souladu ani s ústavním pořádkem, ani s článkem 3 EÚLP, ani se zákazem kolektivního vyhošťování podle Protokolu č. 4 k EÚLP.

Nové trendy v judikatuře ESLP 

Závěrečná část přednášky spojila ústavní rovinu s aktuální judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který v poslední době rozhoduje zásadní případy týkající se nezákonných praktik na hranicích. V červnu 2025 vydal ESLP důležité rozhodnutí ve věci H.Q. a ostatní proti Maďarsku, které se týkalo násilného vracení (pushbacks) přes maďarský hraniční plot zpět do Srbska. Soud potvrdil porušení zákazu kolektivního vyhoštění i procesních pravidel a odmítl spoléhat na nefunkční „veletržní procedury“ na zastupitelských úřadech. V lednu 2025 se soud ve Štrasburku ve věci A.R.E. proti Řecku zaměřil na řecké pushbacky z oblasti řeky Evros do Turecka. Soud dospěl k zásadnímu závěru: k prokázání nezákonného zásahu lze úspěšně použít souvislé důkazy o systematickém postupu úřadů, aniž by poškozený musel dokládat každý detail svého osobního incidentu na hranici.

Přednáška Dr. Neži Kogovšek Šalamon na posluchače silně zapůsobila. Ukázala, že ochrana základních práv a dodržování ústavních pravidel nesmí ustoupit pod tlakem aktuálních politických krizí. Právě nezávislé soudy a ústavní soudnictví jsou totiž hlavní pojistkou, která drží, chrání a určuje evropský prostor postavený na vládě práva.

Úvodní foto by Sébastien Goldberg on Unsplash