Konference nabídla několik tematických bloků – od úvodního vymezení role Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve sportu, přes problematiku sportovní arbitráže až po aktuální otázky dopingových kontrol a ochrany soukromí, včetně témat jako sport a gender nebo svoboda projevu ve sportu.

Úvodní slovo pronesla soudkyně ESLP a zároveň odborná garantka konference Kateřina Šimáčková (PrF MU), která nastínila rostoucí význam lidskoprávní agendy v kontextu sportu a přiblížila aktuální judikaturu ESLP týkající se sportu.

BLOK 1: Judikatura ESLP k tématice sportovní arbitráže a rozsah jejího přezkumu národními soudy

Dopolední blok následně zahájil a zároveň moderoval Ladislav Vyhnánek (vedoucí Katedry ústavního práva a politologie PrF MU). Zastřešujícím tématem byla otázka, zda mají mít sportovci před arbitráží právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (Úmluva). Hlavní příspěvek přednesla advokátka Tamara Benáková (VŠE). V něm se zaměřila na problematiku sportovní arbitráže ve vztahu k ESLP.

Jedním z významně diskutovaných případů byl spor Semenya proti Švýcarsku, týkající se jihoafrické atletky Caster Semenya. Ta zpochybnila pravidla mezinárodní atletiky, která podmiňovala účast v ženských soutěžích snížením její přirozeně zvýšené hladiny testosteronu. Spor byl nejprve projednán před Sportovním arbitrážním soudem (CAS) a následně před Švýcarským federálním soudem, což otevřelo otázku odpovědnosti Švýcarska za ochranu jejích práv. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) dospěl k závěru, že stěžovatelce nebyly poskytnuty dostatečné procesní záruky k ochraně před potenciálně diskriminačním zacházením. Tím podle soudu došlo k porušení zákazu diskriminace ve spojení s právem na respektování soukromého života (čl. 8 a 14 Úmluvy).

Dalším koreferentem byl Jiří Kmec, advokát (dnes působící v advokátní kanceláři Havel & Partners) s dlouholetou zkušeností z kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP a hlavní autor velkého komentáře k Evropské úmluvě o lidských právech. Jiří Kmec se zaměřil na aplikovatelnost čl. 6 Úmluvy na řízení před Mezinárodní sportovní arbitráží (CAS). V diskusi zaznělo, že otázky spravedlivého procesu ve sportovní arbitráži mohou být tzv. „Pandořinou skříňkou“ – příliš široké závěry by mohly narušit fungující systém. ESLP proto podle Jiřího Kmece často postupuje opatrně a posuzuje konkrétní případy spíše individuálně, aby nevytvořil větší právní nejistotu nebo nerozbil existující struktury.

Diskuse se týkala i otázky, jaká práva jsou ve sportu nejčastěji dotčena.Zmíněno bylo právo na spravedlivý proces, ochranu soukromí (zejména v souvislosti s dopingovými kontrolami), svoboda projevu, bezpečnost diváků (například problematika chuligánství), ale i právo na sport v širším smyslu – například ve věznicích či školách.

Z judikatury ESLP dále zazněly například případ Hentschel a Stark proti Německu, týkající se nedostatečného vyšetření policejního násilí vůči fotbalovým fanouškům; Mutu a Pechstein proti Švýcarsku, kde ESLP došel k závěru, že Rozhodčí soud pro sport je nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem a že řízení před ním v zásadě splňuje požadavky práva na spravedlivý proces; či Platini proti Švýcarsku.

Závěrem zaznělo, že pokud by byla sportovní arbitráž jako celek odmítnuta, mohlo by to paradoxně vést k oslabení ochrany lidských práv, zejména pro slabší strany sporů.

BLOK 2: Soukromí dopingové kontroly: antidoping mezi efektivitou a ochranou práv sportovců

Druhý blok zahájil advokát Jan Exner (PF UK), jehož oblastí profesního zájmu je mimo jiné právě sportovní právo. Ve svém příspěvku na téma problematiky dopingu, zejména střetu mezi efektivitou antidopingových opatření a ochranou základních práv, upozornil, že antidopingová pravidla nejsou vytvářena státy, ale soukromou organizací – Světovou antidopingovou agenturou. Sportovci s nimi souhlasí vstupem do soutěže, což však neznamená, že jsou tato pravidla automaticky v souladu s lidskými právy.

S následným koreferátem vystoupil Michal Kovalčík (PrF MU).

Klíčovým tématem bloku byla otázka práva na soukromí podle čl. 8 Úmluvy, přičemž jako problematické byly identifikovány zejména tzv. „whereabouts systémy“ ukládající sportovcům povinnost předem hlásit svůj pobyt a mimosoutěžní kontroly prováděné kdykoliv a kdekoliv. Dále pak také samotné odběry vzorků představující výrazný zásah do tělesné integrity, i zveřejňování sankcí, které může být v rozporu s ochranou osobních údajů.

Závěrem zaznělo, že ačkoliv ESLP uznal legitimitu boje proti dopingu, zásahy do práv sportovců musí být vždy přiměřené. Nadále problematická je zejména netransparentnost pravidel, například při zařazování sportovců do testovacích registrů.

ODPOLEDNÍ BLOKY: Další ochrana práv ve sportu a možnosti SDEU v této oblasti

Odpolední bloky symbolicky odstartovala v roli moderátorky Lenka Křičková (PrF MU, kancelář Veřejného ochránce práv).

Blok úvodem navazoval na judikaturu ESLP i Soudního dvora EU, která ukazuje rozdílné přístupy obou institucí. Dálkově prostřednictvím videohovoru se svým příspěvkem nejprve vystoupil soudce Jan Passer (SDEU), který zdůraznil, že zatímco ESLP funguje jako „super ústavní soud rozhodující ex post“, Soudní dvůr EU vstupuje do řízení spíše v jeho průběhu a jeho přezkum je „abstraktnější“. Jako zásadní rozdíl označil zejména otázku soudní kontroly sportovních rozhodnutí.Zatímco ESLP klade důraz na existenci soudního přezkumu, Soudní dvůr EU požaduje i jeho kvalitu – tedy aby byl prováděn orgánem schopným komunikovat se SDEU prostřednictvím předběžných otázek.

Diskuse se dotkla i limitů pravomocí EU ve sportu. Jak zaznělo, sport spadá do působnosti unijního práva především tehdy, pokud má ekonomický rozměr – například v otázkách hospodářské soutěže nebo fungování sportovních federací.

Další video-příspěvek otevřela Monika Hanych (ÚS ČR, PrF MU), která se zaměřila na judikaturu ESLP v oblasti svobody projevu ve sportu. Upozornila, že samotná definice sportu je různorodá, že sport představuje široké prostředí zahrnující sportovce, média i fanoušky, a že svoboda projevu se zde projevuje zejména v informování a veřejné debatě. Jako příklad uvedla případy týkající se médií, zejména v souvislosti s dopingovými kauzami, kde může docházet ke střetu svobody projevu s ochranou pověsti a presumpcí neviny. Zmínila také problematiku hate speech ve sportu a napětí mezi svobodou projevu a pravidly sportovních organizací, například Olympijskou chartou.

Následně vystoupila Csilla Szomolaiová (PrF MU), která se věnovala svobodě projevu sportovců. Problematiku uvedla na příkladu ukrajinského sportovce Vladyslava Heraskevyche. Zdůraznila, že sportovci mají silný mediální vliv, avšak požívají stejná lidská práva jako ostatní osoby, včetně svobody projevu a práva na vyjadřování názorů. Pokud sportovní svazy nepřiměřeně a bez dostatečného odůvodnění tato práva omezují, může tím docházet k porušení Evropské úmluvy o lidských právech.

Další téma uvedla Kris Orszaghová (Department of Gender Studies, Central European University), která se ve svém příspěvku věnovala otázce genderu ve sportu v judikatuře ESLP. Zaměřila se především na problematiku vymezení toho, kdo je považován za ženu ve sportu, a to na pomezí práva, vědeckých poznatků a politických debat o pohlaví. Upozornila na napětí mezi snahou zajistit spravedlivé soutěžní podmínky a ochranou základních práv sportovkyň, zejména v kontextu případů týkajících se biologických charakteristik a jejich regulace sportovními organizacemi.

Odpolední blok zakončila spoluorganizátorka akce Lucie Vodvářková (PrF MU) příspěvkem zabývajícím se problematikou zahalování ve sportu v kontextu svobody vyznání. Upozornila zejména na to, že judikatura v této oblasti je jednak již poměrně zastaralá, jednak se vztahuje na velmi specifický případ Francie, a proto ji nelze univerzálně používat v prostředích jiných států Rady Evropy. 

Závěr

Napříč jednotlivými bloky se opakoval zásadní motiv: napětí mezi autonomií sportu a ochranou základních práv. Sportovní organizace usilují o efektivní regulaci sportu, zatímco soudy zdůrazňují potřebu procesních záruk a respektu k právům jednotlivců. Tento konflikt se projevuje zejména v otázkách nezávislosti sportovních tribunálů, přístupu k soudní ochraně, proporcionality zásahů do soukromí či role mezinárodních a národních institucí. Jak zaznělo v úvodním příspěvku, sport je specifickou oblastí, kde se střetává silná regulace ze strany soukromých subjektů s požadavky veřejného práva. Postavení sportovců je pak samo o sobě paradoxní, neboť ačkoli vystupují jako jednotlivci s omezenou vyjednávací silou, současně působí v prostředí velmi silných a vlivných institucionálních struktur.

Konference tak ukázala, že vztah mezi sportem a lidskými právy je dynamický a plný nevyřešených otázek. ESLP i Soudní dvůr EU postupně vymezují hranice, ale pokračující řešení bude vyžadovat širší dialog mezi soudy, státy i sportovními organizacemi. Zejména v oblasti dopingu a sportovní arbitráže se ukazuje, že ochrana práv sportovců nemůže zůstat pouze vedlejším produktem regulace, ale musí být jejím nedílným prvkem.

Téma sportu a ESLP však ani touto konferencí nebylo zcela vyčerpáno. Do budoucna se očekává zejména nárůst případů týkajících se sexuálního zneužívání ve sportu, problematiky výstavby stadionů (včetně obchodování s lidmi) nebo otázky tělesné autonomie sportovců.