Jak je důležité míti marketing: Filipika proti právní formalitě

Ale nedrážděme hned naše nebohé právníky přespříliš! I mezi nimi se najdou jedinci osvícení. Zatím pouze pár lumenů… avšak jdoucích tou správnou stezkou – krok po kroku z údolí stínu! Takovým z vás následující řádky pravděpodobně neotevřou oči, jako spíš potvrdí, že jste se vydali správným směrem.

Konformita, konzervativnost a kontroverze

Tímto máme skoro lyrický a mírně mentálně masturbační úvod u konce. Pokud jste se v něm ztratili, aspoň konečně chápete, jaké to je číst právní texty z pozice laika. Je to takový úlet do nekonečna, úplně nového vesmíru, u kterého máte pocit, že vás někdo neustále griluje. A přese všechnu sebeobětavost stejně nejspíš zaplatíte za svou neznalost.

V důsledku je jedno, zda se pustíte do akademického sborníku nebo mailu od advokáta.

Nedá se to číst.

Tedy pokud nemáte slovník cizích slov a slabost pro přetížená souvětí. Autorovi navíc bude celkem jedno, zda textu rozumíte, nebo ne. Tak nějak ho totiž nepsal pro vás. Ale pro sebe. Což lze krásně využít jako podobenství k celému vztahu práva a marketingu.

Právníci tak nějak předpokládají, že k tomu, aby se výsledky jejich práce dostaly k širší veřejnosti nebo rovnou k potenciálním klientům, nemusí udělat žádný krok navíc. Prostě to „přijde samo“.

Marketing přece nepotřebují. Nikdy ho nedělali a investice do něj jsou zbytečné.

Což by byla pravda, pokud bychom vytěsnili všechny weby, zlaté plakety, články offline i online, v zásadě i oblečení advokátů, reprezentativní kanceláře či přednášky na školách. Rovnou samozřejmě musíme zavřít oči také před konkrétní reprezentativní podobou smluv, veškerou deklarací kvality služeb či každoroční touhou vyhrát Právnickou firmu roku nebo aspoň být v ročence. A mohli bychom pokračovat. Nebudeme to však dlouho protahovat.

Marketing není natáčení tik-ťoků na těch internetech, ale cesta, jak produkty a služby dostat k cílové skupině – ať už k zákazníkům, studentům nebo širší veřejnosti. Z podstaty věci ho tak právníci řeší neustále, i když se tomu chtějí bránit. A tím se dostáváme k pádlu JUDra.

Podle toho to taky vypadá.

Byť se právníci a hlavně pak advokáti často pyšní nekompromisní kvalitou poskytovaných služeb a schopností se přizpůsobit jakémukoliv požadavku klienta, v rámci marketingu jsou překvapivě neflexibilní a nekoncepční.

Dumají nad tím, kterak napíšou další odborný článek do ještě odbornějšího periodika a jak komunikaci okoření co největším množstvím cizích termínů. Kupují reklamní prostor bez toho, aby věděli, zda ho potenciální klient vůbec uvidí. Zaplatí si PPC reklamu, kterou cílí na „koncáky“, i když je jejich cílová skupina složená čistě z firem.

A nebudu ani komentovat jejich nekonečnou touhu marketing dělat za co nejmíň peněz. Ideálně zadarmo.

Takže ve výsledku vzniká polovičatá marketingová komunikace, za kterou nestojí žádná strategie. Placená propagace, která se sice tváří skvěle z pohledu na poměr ceny a výkonu, ale těch pár korun denně stejně jen hází z okna. A tuna textů, které právníci napsali tak formálně a složitě, že je ocení jen další právníci.

Světlejší zítřky a blýskání na ně

Byť by se zatím mohlo zdát, že je marketing v českém právu až antickou tragédií, není tomu tak na všech frontách. Akademici i advokáti postupně vytahují pravítka z historických análů a postupně své služby a ostatně celou prezentaci přibližují běžným smrtelníkům. Začínají být srozumitelnější. Pochopitelnější. Vznikají iniciativy, jako je Právo21, které se úspěšně snaží být průvodcem španělskou vesnicí právní komunikace.

Právě z takových právníků by si jejich souputníci mohli vzít příklad a právo propagovat tak, aby se mu dalo rozumět. Byť by se mohlo zdát, že mnohem větší dojem udělají na potenciální klienty tím, jak budou rafinovaně komplikovaní, je třeba si uvědomit, že jejich zákazníci jsou stále ještě lidé. Navíc v drtivé většině případů bez právního vzdělání nebo i vědomí.

Kdyby právní problematice dokonale rozuměli, nepotřebovali by nejspíš právní služby. A ty jim přece chcete prodat nebo aspoň představit jejich výhody.