„Být dobrovolnicí v neziskové organizaci jsem si přála snad již od malička. Směr, jakým se ubírat, jsem získala, když jsem na gymnáziu psala seminární práci na téma domácí násilí. Tehdy jsem sama pátrala po obětech domácího násilí a zároveň jsem si zjišťovala informace o nejrůznějších neziskových organizacích zabývajících se touto problematikou, pamatuji si, že jsem si moc přála už tehdy se do nějaké takové organizace podívat, to ovšem nebylo možné kvůli ochraně osobních údajů obětí. V té době jsem se začala těšit na vysokou školu, až budu moci být součástí organizace zabývající se touto problematikou. Postupně jsem si zjišťovala podmínky Bílého kruhu bezpečí a čekala jsem, až splním podmínku věku, kterou je dosažení min. 21 let, a budu tak moci být plnou součástí olomoucké pobočky. Ve svém životě jsem ráda aktivní a zapojuji se do nejrůznějších činností, ráda zkouším nové věci a získávám nové zkušenosti, tak jsem mezitím docházela do Charity a byla součástí vysokoškolského hnutí. Do Bílého kruhu bezpečí jsem napsala někdy před rokem a přišlo mi, že to všechno bylo správně načasované. V tu dobu, a to jsem o tom nevěděla, byl zrovna v olomoucké pobočce kriticky nízký počet dobrovolníků, takže se konal mimořádný výcvik, který by jinak byl až na podzim.

Jsem moc ráda, že mohu být součástí Bílého kruhu bezpečí, pro mě osobně je tato činnost opravdu důležitá, mimo jiné je pro mě též motivací ke studiu, neboť bych si přála být pro společnost přínosná svými znalostmi a zkušenostmi. Nejvíce mě na tom baví to, že se člověk neustále setkává s novými lidmi, ať už jsou to ostatní dobrovolníci nebo naši klienti, jejichž životní příběhy jsou pro mě obohacující a inspirující, i když samozřejmě často velmi smutné.

Přijde mi, že jako společnost jsme často až přespříliš zahledění sami do sebe a málo si všímáme ostatních, ať už proto, že všichni máme moc práce nebo protože se ani o okolí zajímat nechceme, vždyť sami máme svých starostí dost. Speciálně v dnešní době si uvědomuji, jak opravdu moc je důležité se zajímat o lidi kolem nás, všímat si jich a vnímat je, protože to zase jednou můžeme být my, kdo bude potřebovat pomoc ostatních.“

Kateřina Dračková, studentka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Foto: archiv Kateřiny Dračkové