Soudy jako ochránci práv rodin dvou matek nebo otců – report z odborného fóra Znejte svá práva

Na všechna tato témata se zaměřilo odborné fórum Znejte svá práva: Obrana rovnosti v čase společenské polarizace uskutečněné 6. února 2026 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Akce pořádaná Centrem pro konstitucionalismus a lidská práva z Právnické fakulty UK (PF UK), spolkem Prague Pride a Akademickým spolkem Lexicon propojila odborníky a odbornice na právo, média i občanskou společnost z Česka i dalších evropských zemí. Společně diskutovali o tom, jak se lze v současnosti zasazovat za rovná práva a jakou úlohu přitom mohou sehrát soudy.

Rovnost pod tlakem

Úvodního slova se ujal emeritní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který připomněl důležitost rovnosti jako hodnoty českého ústavního pořádku. Zdůraznil, že přestože si lidé často fakticky nejsou rovni v důstojnosti a právech, nesmíme přestat o tento ideál usilovat. O to více nabírá na důležitosti v době, kdy se mnozí snaží o svět, kde právo slouží jen tomu silnějšímu a kde velmoci napadají suverénní státy.

S krátkým příspěvkem vystoupila také profesorka Kristina Koldinská z Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení PF UK a docentka Šárka Kolmašová, která upozornila na mezinárodní provázanost a financování tzv. anti-gender hnutí, usilujícího o omezení rovnosti a lidských práv. Novinářka Zdislava Pokorná pak promluvila o úzkém spojení mezi ultrakonzervativními spolky a českými miliardáři.

Problémy duhových rodin a jak je řešit

Hlavním bodem programu byly dva odborné panely, ve kterých čeští i zahraniční hosté debatovali o současných výzvách spojených s právy LGBT+ lidí. První panel se zaměřil na práva duhových rodin. Bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, docenti Jiří Valdhans a Jakub Tomšej a chorvatský občanský aktivista Daniel Martinovic debatovali o stavu české společnosti a politiky, o problémech spojených s osvojováním i o dopadech rozsudku ve věci Trojan pro český kontext.[1]

Druhý z panelů pak představil jednu z možností, jak na současné problémy a politickou stagnaci reagovat – využít ochrany ze strany soudů. S prvním příspěvkem vystoupila Andrea Procházková z Katedry ústavního práva PF UK, ve kterém představila koncept strategické litigace. V rámci jeho definování upozornila, že abychom mohli případ považovat za strategický, musí tak být vnímaný samotnými žalobci již od počátku. Strategičnost pak spočívá nejen v procesním počínání litigantů, ale i ve vidění případu jako nástroje právní, politické či společenské změny.

Andrea Procházková rovněž představila, jak ke strategické litigaci přistupují samotní advokáti a advokátky, kteří se jí věnují. Zatímco někteří se zabývají primárně případy, které se jich osobně dotýkají, jiní zase mluví o svém vnímání práva jako nástroje společenské změny. Upozorňují, že právníkům často chybí cit pro překážky, se kterými se různí lidé potýkají, a na které je formální rovnost v právech krátká. Mezi hlavní výzvy strategické litigace pak patří například nalezení vhodného žalobce či volba ideální procesní cesty.

Soudy jako ochránci LGBT+ práv a rovnosti

Roli soudů přímo v oblasti práv LGBT+ lidí se věnoval příspěvek Sarah Ouředníčkové, akademičky působící na University of Oxford. Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že evropské ústavní soudy nejsou v přiznání rovných manželských práv příliš aktivní (došlo k tomu jen v Rakousku a Slovinsku), realita je o něco složitější. V řadě evropských zemí soudy sice nepřiznaly právo na manželství, ale vývojem své judikatury a postupným rozšiřováním práv výrazně “připravily půdu” pro zákonodárce.

Jako příklad Ouředníčková uvedla Německo, kde manželství pro všechny přijal parlament, tomuto rozhodnutí však předcházela řada rozsudků Spolkového ústavního soudu v oblasti daní a sociálního zabezpečení, která postupně odstraňovala diskriminační rozdíly.

Naopak v Rakousku parlament přijal pouze registrované partnerství a zbytku práv se stejnopohlavní páry dočkaly až soudní cestou. Rakouská situace se v mnohém podobá českému kontextu a český Ústavní soud by proto v rakouském přístupu mohl najít inspiraci.

Ouředníčková zároveň odmítla argument, že by se soudy neměly pouštět do takto velkých změn, neboť vyžadují širší legislativní úpravu. Nic dle ní nebrání tomu, aby ke změně legislativy došlo ex post v reakci na soudní rozhodnutí. Příklady ze zahraničí ukazují, že dosažení rovnoprávnosti za pomoci soudů je možné.

Evropské souvislosti

V druhé polovině panelu promluvili mezinárodní hosté: Alexander Schuster z Itálie a Mateja Resnik Strozak ze Slovinska. Schuster patří mezi přední evropské právníky věnující se právům LGBT+ osob s úspěchy jak před italskými, tak nadnárodními soudy. Ve svém příspěvku krátce promluvil o případu Oliari a ostatní proti Itálii,[2] na němž se podílel, a v němž Evropský soud pro lidská práva (ESLP) poprvé dovodil pozitivní závazek státu právně uznávat stejnopohlavní páry. Schuster upozornil, že přestože šlo o rozsudek šitý na míru italskému kontextu, stal se základním kamenem, na němž mohl ESLP následnou judikaturou rozšířit tento závazek na všechny státy Rady Evropy.

Dále se věnoval již zmíněnému rozhodnutí Soudního dvora ve věci Trojan, týkajícímu se uznávání stejnopohlavního manželství uzavřeného v jiném členském státě. Představil tři možné interpretace rozsudku. V té první stačí, když státy poskytují určitou formu registrovaného partnerství. Tato interpretace byla prosazována i generálním advokátem a standard vyžadovaný Soudním dvorem by odpovídal standardu ESLP. Dle druhé interpretace by rovněž stačilo uznání formou registrovaného partnerství, to by však muselo poskytovat stejná práva jako manželství. Třetí (a dle Schustera správná) interpretace jde nejdál a vyžaduje, aby státy uznávaly stejnopohlavní manželství vždy jako manželství. Jedině tento výklad zajistí jednotný přístup po celé Unii a plnou svobodu pohybu pro všechny její občany za současného respektování jejich rodinného života.

Praktické zkušenosti ze Slovinska

Poslední příspěvek panelu patřil Mateje Resnik Strozak, advokátce, která stála za řadou zásadních případů pro práva LGBT+ lidí ve Slovinsku. Právnička popsala první případ strategické litigace v zemi, kdy se registrovaný stejnopohlavní pár domáhal rovného přístupu v otázce dědění.[3] Přiblížila, jak se rozhodli vědomě soustředit pouze na zdánlivě nezajímavou otázku dědického práva, která však umožnila vytvořit zásadní precedens pro budoucí litigaci. Slovinský ústavní soud již tehdy totiž prohlásil, že právní i citová povaha registrovaných partnerství je srovnatelná s manželstvím osob různého pohlaví.

Strozak upozornila i na mimosoudní slovinský kontext, zejména na neúspěch při snaze prosadit manželství pro všechny v referendu, ale i na vydařené lobbingové úsilí, které přineslo možnost zapisovat dvě matky do rodného listu dítěte. Po řadě úspěšných strategických případů slovinské úsilí o rovnoprávnost vyvrcholilo v roce 2022, kdy tamní ústavní soud v jeden den prohlásil neústavnost absence stejnopohlavního manželství a zákazu společných adopcí.[4]

Závěr

V navazující diskuzi panelisté debatovali, zda by měl český Ústavní soud zavést manželství pro všechny páry a zda lze takové rozhodnutí vůbec čekat. Probrali i otázku, kdy je vhodné zvolit si menší strategický cíl a kdy je naopak čas snažit se o plné zrovnoprávnění. A opomenutým nezůstalo ani téma delegitimizace justice po přelomových rozhodnutích ze strany názorových odpůrců.

Z odborného fóra vyplynulo, že ačkoli politická cesta k plné rovnoprávnosti duhových rodin zůstává v českém prostředí nejistá, soudy mohou stále sehrát klíčovou roli. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že i postupné a zdánlivě dílčí kroky mohou vytvořit pevný základ pro systémové zlepšení a postavení všech rodin. Soudní cesta přitom nepředstavuje obcházení demokracie. Naopak, jde o legitimní nástroj k ochraně rovnosti a rodinného života – základních hodnot českého ústavního pořádku.

Foto: Archiv organizátorů

[1] Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 11. 2025, ve věci C-713/23.

[2] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 7. 2015, č. 18766/11 a 36030/11.

[3] Rozsudek Ústavního soudu Slovinské republiky ze dne 2. 7. 2009, č. U-I-425/06-10.

[4] Rozsudky Ústavního soudu Slovinské republiky ze dne 16. 6. 2022, č. U-I-486/20 a Up-572/18, a č. U-I-91/21-19 a Up-675/19-32.